Dceř pohanská.

Jan Baptista Vladyka

Jest si král starý pohanský, Káže ze zlatého trůnu. Má si dceř vladař pohanský, Jasnu, krásnu nade lunu. Jak si Vesna v roucho květné Oudy labutiné krývá, Tak si dceř ve roucho květné Mutnu Maryi zdobívá. Rozlobí se král pohanský, – Svrhne od zlatého trůnu Dolů dceř vladař pohanský Jasnu, krásnu nade lunu. Ta se s Lílií raduje, Jak se jemně rozevívá, Lílií svůj bol žaluje; Květ s pannou zase slzívá. Jednou ve spaní utrhne Bůžek bílu číš radostně; Z kadeří svu palmu svrhne, Dcerce zas podá milostně. S Lílií si začne váti, Choť budit k jinému ránu; Až zahledne krásnu máti, V bůžinku pozná Moránu.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

654. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vidíš tu mlhu a ten stín, (Gustav Dörfl)
  2. ZLATÁ POHÁDKA. (Eliška Krásnohorská)
  3. Panošík. (Adolf Heyduk)
  4. Večer. (František Sušil)
  5. LOURDSKÁ KRÁLOVNA. (František Kyselý)
  6. 393. V středku nebe stojí zpodepřená (Jan Kollár)
  7. ZPĚV K SLAVNOSTI pětistyletého trvání vysokých škol Pražských při odhalení pomníku r. 1848. (Václav Jaromír Picek)
  8. IV. Slunce. (Vincenc Furch)
  9. XIV. Viz, mé dítě, jak se země (Boleslav Jablonský)
  10. K bouřlivému oblaku. (Josef Wenzig)