Hrob.

Jan Baptista Vladyka

Hrob.
(Slunce zapadá, měsíc plný vycházející podává zlata bledého Marince na kadeř, ana stojí u hrobu přítelkyně. Vedle lípa, na ní obraz máti Boží.)
Děvče. 1-1Co klopíte vaše týmě, 1-2S týměmi bledé hlavičky, 1-3A s hlavičkami korunky 1-4Tak do travky mutno, mutno? – 2-1Zemku vy chcete prokouknout? – 2-2Kypru zemku až do rakve; – 2-3Ambrovým dechem propáchnout 2-4Zeď ovlhlu sídla ouzka? 61 3-1Ach nadarmo se kloníte, 3-2Krčky si mdlobíte hebké; – 3-3Těžce zásloní ve lůnu 3-4Svou dceru pramatka těžší. Kytky. 4-1Neprokouknem až do lůna, 4-2Svou dceru kde matka líbá; 4-3Ni prodechne hroudu černu 4-4Zápach ustrojen sladostmi. 5-1Služba nám jiná svěřína: 5-2Vítat, oukol náš – a bránit, 5-3Jak uzříme cos ve dálí 5-4Laskavého, či lhavého. (začneZačne vát větřík tichý, květy povstanou.) Děvče. 6-1Stráž držíte nad pokojkem 6-2A knění neznáte vaši? – 62 Kytky. 7-1Stráž držíme nad pokojkem 7-2A knění my známe naši: – 7-3Káže nám jiná mocnářka, 7-4Než co vespod odpočívá. 8-1Viz na lípě pannu, dítě! 8-2Těm služíme co porobné, 8-3Těm chováme cos milého 8-4Tu v komorce zavřeného. – (Děva klekne, líbá květiny, vstavši jde k studánce, vrátí se odtud,odtud s nádobou švarnou, vodou naplněnou a skrápíc květy mluví ve šíru stráň.)
9-1Sem putujte, sem Slavenky! – 9-2Sestru máte zahrabánu, – 9-3Krásnu sestru, rozmilostnu, – 9-4V rovci krásném. 63 10-1Královna stromů slavenských 10-2Jí mluví povážno nápis. – 10-3Hvězdy ohnivěj se blyští 10-4Jdouce nad ní. – 11-1Lípovím se luna dýrá 11-2Jí hlavu zdobit korunkou. 11-3Ráda též na rov se dívá – 11-4Chotě lásky. – – 64 Kmet.
(Mládec přijde s varitem lístím proplétaném)proplétaném.) Pochválen buď Pán Ježíš!
Převor. Až na věky amen. Co jest žádání tvé?
Mládec. Teď ještě nic, já nesu vám, –
Převor. Ty nám, a co jest to?
Mládec (okáže varito.)varito). Píseň.
Převor. Přicházíš vhod mládenče zlatý – ach vlasy šedí se shání po písni!
Mládec. V písni jsou anjelé, ty miluje stařec, mladec.
Převor. A stařec nejvíc. Svatě se mu blyští Krásony 65 paprš ve měnách zvuků svěcených; – napotýkal se ve různém živnu pravdu zpytav ze lhavých potvar na zemnu, blejskalo mu cos, – nedbal toho, teď chytá, drží, nepouští víc a – chce zpívat, báseň mu plane ze srdce, ve básni vidí skutečno, vidí pravdu.
Mládec (pro sebe.)sebe). O Pane světů! teď sahej za mne do strun. (začneZačne hrát dlouhýmidlouhými, ne však truchlivými zvuky, přebíhá ze sladkých milostných do vážných, nábožných.)
Převor. Vedls mne zahradou okolo potoka, skrz loubí zas, teď vidím slunce skrz lístí, přišli jsme k Cypřišoví, tu stojí truchlí stromové do věnce.
Mládec (hraje smutněji.)smutněji).
Převor. V prostřed je cypřiš nejvyšší královna druhých, u ní je hrob, je hrob.
66 Mládec (zas zmužileji.)zmužileji).
Převor. Kříž na hrobu zlatý strmí.
Mládec (svěceně a vítězně.)vítězně).
Převor (zvolá.)zvolá). Kříž to jest můj! – –
Mládec (přetrhne.)přetrhne). (Stařec mu padne okolo krku, on pustí varito, ano zahoukne o zem pomíchaným, však harmonujícím hlasem, tím stařec se vyvztrhne a odbere na sedadlo. Pěvec jde k němu blíže.) Kmete můj drahý! otevřel jsem ti všecky příchody ke srdci mládence do kořen, díval jsi se tam s radostí, nebs viděl snahy potýkací, viděl jsi zbožné vítězící ve junoši nedospělém, počítals’ sebe podlé něho, kmeta podlé chlapce, dvadcet zde let, tam osmdesát, poznal jsi v každém dálším roku víc květů vítězných 67 v korunu duševnou vypučet; zřel jsi zář svatou, zář tvou, – struněním nepatrným. – O blahoslaven! jenž ve stánech poklidu, ctnosti vezdy krásších vnad vyvádí; blahoslaven! který s bratrů sborcem upřímným sází símě životů čistých, s ními pak vychází na žně žehnané ke člověčenstvu.
Převor. Buď bratrem naším! –
Mládec (padne na kolena.)kolena). hledíHledí vzhůru. O Pane! dobroto všemocná! Slíbils’ tvým robům, mluvit za je, do ust jim klásti svých sloves. – Kladl jsi (hledí varito, které také políbí) sem.
68

Kniha Hyacinty (1825)
Autor Jan Baptista Vladyka