Hrob.
(Slunce zapadá, měsíc plný vycházející podává zlata bledého Marince na kadeř, ana stojí u hrobu přítelkyně. Vedle lípa, na ní obraz máti Boží.)
Děvče.
Co klopíte vaše týmě,
S týměmi bledé hlavičky,
A s hlavičkami korunky
Tak do travky mutno, mutno? –
Zemku vy chcete prokouknout? –
Kypru zemku až do rakve; –
Ambrovým dechem propáchnout
Zeď ovlhlu sídla ouzka?
61
Ach nadarmo se kloníte,
Krčky si mdlobíte hebké; –
Těžce zásloní ve lůnu
Svou dceru pramatka těžší.
Kytky.
Neprokouknem až do lůna,
Svou dceru kde matka líbá;
Ni prodechne hroudu černu
Zápach ustrojen sladostmi.
Služba nám jiná svěřína:
Vítat, oukol náš – a bránit,
Jak uzříme cos ve dálí
Laskavého, či lhavého.
(začneZačne vát větřík tichý, květy povstanou.)
Děvče.
Stráž držíte nad pokojkem
A knění neznáte vaši? –
62
Kytky.
Stráž držíme nad pokojkem
A knění my známe naši: –
Káže nám jiná mocnářka,
Než co vespod odpočívá.
Viz na lípě pannu, dítě!
Těm služíme co porobné,
Těm chováme cos milého
Tu v komorce zavřeného. –
(Děva klekne, líbá květiny, vstavši jde k studánce, vrátí se odtud,odtud s nádobou švarnou, vodou naplněnou a skrápíc květy mluví ve šíru stráň.)
Sem putujte, sem Slavenky! –
Sestru máte zahrabánu, –
Krásnu sestru, rozmilostnu, –
V rovci krásném.
63
Královna stromů slavenských
Jí mluví povážno nápis. –
Hvězdy ohnivěj se blyští
Jdouce nad ní. –
Lípovím se luna dýrá
Jí hlavu zdobit korunkou.
Ráda též na rov se dívá –
Chotě lásky. – –
64
Kmet.
(Mládec přijde s varitem lístím proplétaném)proplétaném.)
Pochválen buď Pán Ježíš!
Převor.
Až na věky amen. Co jest žádání tvé?
Mládec.
Teď ještě nic, já nesu vám, –
Převor.
Ty nám, a co jest to?
Mládec
(okáže varito.)varito).
Píseň.
Převor.
Přicházíš vhod mládenče zlatý – ach vlasy šedí se shání po písni!
Mládec.
V písni jsou anjelé, ty miluje stařec, mladec.
Převor.
A stařec nejvíc. Svatě se mu blyští Krásony
65
paprš ve měnách zvuků svěcených; – napotýkal se ve různém živnu pravdu zpytav ze lhavých potvar na zemnu, blejskalo mu cos, – nedbal toho, teď chytá, drží, nepouští víc a – chce zpívat, báseň mu plane ze srdce, ve básni vidí skutečno, vidí pravdu.
Mládec
(pro sebe.)sebe).
O Pane světů! teď sahej za mne do strun.
(začneZačne hrát dlouhýmidlouhými, ne však truchlivými zvuky, přebíhá ze sladkých milostných do vážných, nábožných.)
Převor.
Vedls mne zahradou okolo potoka, skrz loubí zas, teď vidím slunce skrz lístí, přišli jsme k Cypřišoví, tu stojí truchlí stromové do věnce.
Mládec
(hraje smutněji.)smutněji).
Převor.
V prostřed je cypřiš nejvyšší královna druhých, u ní je hrob, je hrob.
66
Mládec
(zas zmužileji.)zmužileji).
Převor.
Kříž na hrobu zlatý strmí.
Mládec
(svěceně a vítězně.)vítězně).
Převor
(zvolá.)zvolá).
Kříž to jest můj! – –
Mládec
(přetrhne.)přetrhne).
(Stařec mu padne okolo krku, on pustí varito, ano zahoukne o zem pomíchaným, však harmonujícím hlasem, tím stařec se vyvztrhne a odbere na sedadlo. Pěvec jde k němu blíže.)
Kmete můj drahý! otevřel jsem ti všecky příchody ke srdci mládence do kořen, díval jsi se tam s radostí, nebs viděl snahy potýkací, viděl jsi zbožné vítězící ve junoši nedospělém, počítals’ sebe podlé něho, kmeta podlé chlapce, dvadcet zde let, tam osmdesát, poznal jsi v každém dálším roku víc květů vítězných
67
v korunu duševnou vypučet; zřel jsi zář svatou, zář tvou, – struněním nepatrným. –
O blahoslaven! jenž ve stánech poklidu, ctnosti vezdy krásších vnad vyvádí; blahoslaven! který s bratrů sborcem upřímným sází símě životů čistých, s ními pak vychází na žně žehnané ke člověčenstvu.
Převor.
Buď bratrem naším! –
Mládec
(padne na kolena.)kolena).
hledíHledí vzhůru.
O Pane! dobroto všemocná! Slíbils’ tvým robům, mluvit za je, do ust jim klásti svých sloves. – Kladl jsi (hledí varito, které také políbí) sem.
68