Kostnice chrám.
Vy máte vaše věncení,
U vás i najdu kytky?
Ode stropu k stěnám vlají
Setřídmo kutky, lebky.
Umíte Svatině stavět,
Co vystavíte moudře;
Umíte pak si ozdobit –
Setřídmo lebmi kutky. –
Stojím u vás, hledím na vás;
Nutíte mocnomocno, mocno:
A kus času z předu shodím –
Užasnu dál přemejšlet.
69
Vy uspoříte mejšlení
A dáte hned mi zírat;
Kreji hledy, třesu dlaní –
Ba před sebou samotným.
Sahám sisi, tvář jak odpadá,
Vidím se bezvidého,
K sobě, k němému teď mluvím,
A bez citů se cítím. – –
Stojím u vásvás, hledím na vás,
Nutíte mocnomocno, mocno:
A kus času ve před hodím,
Prokouknu do předešla, –
Co tam ve prostorách mlží
Nad vršky modravými,
Co roušku zas trhá měsíc
Do ouvalů zasvítě.
70
Kde v ouvalu stojí dubec,
Pod ním sedí militka,
Polehku se přidrám ke jí,
Před ní pokorno kleknu.
Kde zas lepá mne vyslyší,
Rukou k sobě spozdvíhne,
A já vřelý přitisknu ret
Na prsty líliíné – –
Studem strašným bledá mi tvář; –
Okázali jste ránu,
Co vám zuřič hřebem vrazil –
Chtěje skrvácet víru.
Aniž, tělesno vám zhubit,
Mu síla byla dána;
Slepý co Tročnovec drtil,
Slepý mládec spořádal.
71
To Pán volí, to káže Pán
I ve slabém jsa silný.
Krutec hyne slepý, slepý;
Hledě stavěč zemírá. – –
Kolik to set uploulo let?
My ještě dnes vidíme,
Kde ret visel svatoslový,
Kde srdce tlouklo věrné.
Ty kutku! – byl jsi jindy prst,
U kláštera jsi sázel
Ve zahradách zrna zlatá
Na hostye pšeničná.
Vy jeskyně! po páru tam
V hlavách, – ze vás se díval
Paprš pobožna oblohou
Smočen slzí žalostnou.
72
Vy kosti tu zvydloužené! –
Ku modlení jste klekly.
Ty leb! – tě krášlilo vlasů
Zasněžnělých ctihodno.
Na tvém i průlomu drahém
Bylo knězů mazání!
Na tvém i průlomu drahém
Strmí koruň mučensta! –
Pobuďte ještě mým bratrům
A hlaste hodně dlouho,
Co Pán volí, co káže Pán! –
Svatý pokoj se vámi! – –
73