Exemplář, s nímž jsme pracovali, tvoří přívažek k zrcadlovému překladu Lessingových Bajek (G. E. Lessing, Fabeln, Drei Bücher - G. E. Lessinga Bájky, knihy tři - přeložením Dominika Kinského v Brně, tišť. u Jozeffa Jiřího Tra3lera /spr. Trassler, Josef Jiří/ 1816). Kniha má pevnou polokoženou vazbu, desky jsou potaženy olivově zeleným papírem stříkaným černě a červeně. Na hřbetu pokrytém hnědou kůží vytváří sedm zlatých dvojitých linek šest polí: druhé pole shora je zelené s nápisem Fabeln drey Bücher, ve třetím a čtvrtém poli je vyražen stylizovaný květinový ornament, poslední šesté pole obsahuje arabskou číslici 13. V horní části je hřbet svazku přelepen perforovaným štítkem s vepsaným číslem 49. Na přídeští předních desek je v levém horním rohu umístěn obdélníkový štítek s natištěným textem verzálami Museum Regni Bohemiae a znakem Království českého, signatura 68 H 49 je připsána černým inkoustem. Titulní list je vysazen černými minuskami několika velikostí a zarovnán na střed strany; horní polovina strany nese název díla, níže následuje jméno autora, rok vydání a zarážka - krátká, uprostřed zesílená linka; přes ni je otištěno modré oválné razítko Museum Regni Bohemiae (verzály), jež se opakuje rovněž na závěrečném vakátu, straně [16]; v dolní části, pod linkou opět na středu zesílenou, je vysazena tiráž. Uprostřed stany [2] se nachází moto. V hlavě strany [3], na níž je otištěna první báseň sbírky, je situována dekorativní linka stejná jako nad tiráží. Kratší zarážka obdobného typu pak podtrhuje nadpisy jednotlivých básní (s výjimkou skladeb Král a vlast nadevšecko Cžechům a Loučení), provedené minuskami výrazně většími než následující text. První verš vždy uvádí iniciála. Kniha není paginovaná, stránky jsou však u horního okraje seříznuty až k prvním řádkům textů; není proto vyloučeno, že paginace byla původně tištěna právě v hlavě stran.

Formát: 140x92 mm

Zdroj. signatura: Knihovna Národního muzea, Praha; 68 H 49

Text je v originálu vysazen švabachem. V našem vydání v souladu s předlohou zachováváme ypsilon po c-, s-, z- a ve spojce i stejně jako verzálu na začátku každého verše. Obdobně se chováme k ojediněle užité spřežce v názvu básně na straně [8] (Cžechům). Ve formalizovaných údajích o knize aktualizujeme pravopis velkých začátečních písmen (českých bojovníků). Verše nebo nadpisy přesahující v předloze na nový řádek zatahujeme, abychom umožnili přesný chod veršové statistiky. Stránkové kustody (vyskytují se pouze na stranách [4], [10], [12] a [14]) vynecháváme. V textu této nevelké sbírky vlastenecky laděných básní ponecháváme většinu jevů dobově obvyklých: kvantitu samohlásek (líbě, nezdržůj, důvěřůjme, přisahejme, pozdvíhnout, dalných, jmeno, misto, pomstit; naších), hláskovou kvalitu i veškeré alternace (dědičů), včetně protetického v- (vorat), -ej- místo -ý- (pejchou) nebo ou- místo ú- (outěk), a vkladné hlásky (stkvějí se, zavzní). V pravopisu šetříme distribuci s- a z- v předponách (svítězyt, skusyl, skrotit, zbory), z- namísto vz- (zpurnou) nebo psaní i - y (kobilek). Nevstupujeme do užívání velkých začátečních písmen ve slovech, která vyjadřují úctu (Král), v adjektivech utvořených od jmen vlastních (Lipské, Helvetské) či v nadpisu (Písně Českých Bojovníků); neměníme však ani pravopis místních názvů v tiráži na s. [1] (na starém městě, v dominykánské ulicy). Počeštěný či jinak pozměněný pravopis místních jmen rovněž neupravujeme (Žampanské, Reyn, Seyn). Hranice slov v písmu respektujeme ve spojce -li připojené k předchozímu slovu bez spojovníku (zavzněloli, zbouříli, počneli), v obdobně psaném kondicionálu slovesa být (kterýby, jenžby) i v dalších případech (nadevšecko). V oblasti tvarosloví, slovotvorby a lexika přejímáme v deklinaci substantiv nominativ plurálu dnové, hromové, praporcové, genitiv plurálu předkův, ovec; slovesný tvar třetí osoby plurálu prézenta: práchnějí; příklonné -ž: nechtějtež, protož; dnešnímu jazyku vzdálené výrazy nezměnlivý, zpohanělý, zhltný, stáda plašná ad. Malé začáteční písmeno ve slově následujícím po vykřičníku ponecháváme (s. [5], ř. 8 zdola: Vzhůru! bratři! čas jest vstáti,). V interpunkci několikrát doplňujeme chybějící čárku v souvětí (např. s. [5], ř. 9), naopak znaménko vložené bez zřejmého důvodu, nejspíše tiskovou chybu, rušíme (srov. s. [11], ř. 2 zdola). Ponecháváme a zároveň komentujeme pouze sporné případy. Nevstupujeme do oddělování infinitivu (s. [13], ř. 10-11: Obhájiti štěstí vaše, / Povinnost nás vede naše,) a interpunkce ve vokativu (srov. s. [3], ř. 2). Malé písmeno na začátku přímé řeči po dvojtečce neopravujeme (s. [10], ř. 3).