Loučení.
Dobře přátelé se mějte,
Vroucné políbení dejte!
Přes doly, přes hory trouby již zvuk
Znějícý volá nás v obranný pluk.
Nechtějtež se milí báti,
Že zas máme v poli státi;
Brzy se vrátíme vítězně k vám.
Zatím ať vítání chystáte nám.
Obhájiti štěstí vaše,
Povinnost nás vede naše,
Od mezy přemilých odvrátit boj,
Záhubných nepřátel rozplášit roj.
Král náš slavný jest nám vůdcem,
Brzy zatočíme škůdcem,
Který se vyrotil proti nám zas,
Že ho chuť pomine na věčný čas.
Naučení jemu dáme,
Až ho slušně potrestáme,
Mírností naší že není co hrát,
Lépe že Slovanům pokoje dát.
Trouby, bubny hlučně znějí,
Zhoubná děla strašně hřmějí,
Radostně hlas náš ať v hlaholu tom
Zavzní, jak v horách když bouří sy hrom.
[13]
Pro Krále svůj život dáti,
Pro Vlast v lítém boji státi,
Hájiti práva a svobody své
Chvátáme, snášet y všeliké zlé.
Jestli kteří v boji padnem,
Pro vlast jako kvítko zvadnem,
Vděčná a věčná nás odmění čest;
Přeslavná jistě smrt hrdiny jest!