Svolání.
Vlast nás volá hrdinové!
Vzhůru! k statné obraně!
U povětří praporcové
Vějí; leťme do zbraně.
Nepřítel se opováží
Hlavy zpupné pozdvíhnout!
Vzhůru! ať ho vše poráží,
Kde, kdo můž ho dostíhnout.
Nádherně y po nás kouká,
Tropí sobě z nás jen smích,
Že, prý, nás co plevu sfouká,
Straví jako plamen sníh.
V posměch světu nás chce dáti
Jeho jazyk rouhavý,
Praví: Není se co báti
Čecha; neb jest loudavý.
Viz! to pohanění Čechů
Jest nám hadem mořícým;
Smýt je leťme bez oddechu
Srdcem po mstě hořícým.
[3]
Hřměme do uší mu směle,
Až ho hrůza podrtí:
Vře nám slavných předků v těle
Krev; vřít bude do smrti.
Krále Čechům přemilého
Vzýti sobě nedáme!
Misto platu otrockého
Meče smrti podáme.
Naučíme tebe hrdý,
Co jest národ pokojný
V lásce k drahé vlasti tvrdý
Vybouřiti do vojny.
Chvátáš rušit naše štěstí?
Na nás pouta vložiti?
Zedrat krásu naší vlasti?
Těžce to máš zažiti.
Zástupy tvé vzteklé zpouře
Svobodu nám smrtícý
Zhubíme co hromná bouře
Líté skály drtícý.
Darmo pokusýš se hřmíti
Do nás z pekelných děl. Své
Neobhájíš živobytí
V naší zemi pokojné!
[4]
Otče! Králi! nám všem drahý,
Před tebe se hrneme.
Žádný nejsme v lásce vlahý,
K nohám tvým se vrhneme.
Nezdržůj svých věrných déle,
Syc se touhou zmoříme.
Vel nám skrotit nepřítele,
Pomstit vlasti hoříme.
Neptáme sese, jak jest sylný;
Ale, kde jest ve zbroji?
V připravení záhub pilný
Kde se chystá ku boji?
Tam chcem letět, tam chcem hnáti,
Na vždycky ho porazyt,
Slavný pokoj vlasti dáti,
Umřít aneb svítězyt!!