Vesna
Vesna je slovanské poetické pojmenování pro jaro a jeho personifikaci, v obecném povědomí je však Vesna často považována za slovanskou bohyni jara, někdy ztotožňovanou s Ladou. To, že Slovanům bylo známo božstvo tohoto jména a funkce, je zpravidla považováno za neprokazatelné, zcela vymyšlené nebo je Vesna vykládána jako postava z pozdního folklóru. více na Wikipedia.org
V básních zmíněno jako:
- Vesny
- Vesnu
- Vesna
- VESNA
- Vesně
Básně obsahující tuto entitu
-
Jaromír Březanovský
- 21. Z okenečka mřežového (1861)
-
Otakar Červinka
- HARFA. (1917)
-
Karel Červinka
- JARNÍ. (1892)
-
Adolf Heyduk
- Sedmihlásek. (1897)
- Sklání se jedle k svěžím hlavám buků... (1900)
- Tvým budu přec! (1901)
-
Karel Hugo Hilar
- VESNA (1930)
-
Jan Petr Jordan
- 17. Boží hlas. (1845)
-
Alois Vojtěch Šmilovský
- báseň bez názvu (1874)
- František Sušil
-
Jaroslav Vrchlický
- APOSTROFA. (1906)
- Den po dni. (1896)
- Houslistka. (1894)
- IV. Stará panna. (1897)
- Praha v květu. (1888)
- Sebevrahovi na jaře. (1904)
- SOŠE SVOBODY V NEW-YORKU. (1888)
- Stará pohádka. (1893)
- Své poesii. (1899)
-
Emanuel z Čenkova
- Marie Antoinette v Trianonu. (1900)