XVII.
Umlkni, slavíku,
Umlkni, slavíku,
nepěj o milosti,
sice srdce moje
pukne ze žalosti.
Blankytových nebes
skryjte mraky černé,
ať si nevzpomínám
na oči nevěrné!
Rozsypte se růže,
nekvěťte už více,
nepamatujte mne
na nevěrné líce!
Ach, kdež jsou ty doby,
když jsem je hladíval
a v tom modrém očku
nebe své vidíval!
74