XVII. Umlkni, slavíku,

Jan Vlk

Umlkni, slavíku, nepěj o milosti, sice srdce moje pukne ze žalosti. Blankytových nebes skryjte mraky černé, ať si nevzpomínám na oči nevěrné! Rozsypte se růže, nekvěťte už více, nepamatujte mne na nevěrné líce! Ach, kdež jsou ty doby, když jsem je hladíval a v tom modrém očku nebe své vidíval!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

271. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stella. (Siegfried Kapper)
  2. Píseň myslivce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  3. Z JITRA. (Karel Sabina)
  4. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  5. HYACINTY. (Karel Sabina)
  6. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  7. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. Labutí zpěv. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. NA POCIZENÉ ZEMI (Stanislav Popelka)
  10. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)