ZVONKY

Eduard Albert

Na stráni povětrno nad městečkem, kde stojí starý kostelík; už před stalety po morové ráně jej postavili Bohu v dík. Jen jednou za rok jsou tu služby boží, když léto zlatí luh i bor, lid v průvodu jde s hudbou, pěje písně, sta růží věší na prapor. A večer před tím zvonků malých dvé tu svůj stříbrný pozvedá hlas; klekáním zvoní do rozlehlých lesů a jásají, že pouť tu zas. Zde po letech jsem, v otčinu se vrátiv, stál nad životem zadumán; i můj se chýlil k večeru den vážně, bylť doorán můj skoro lán. Aj! jakby zahrál kdosi v širém poli, spustily zvonky hudbu svou, leč větřík svěží roznášeje tóny jim hudbu kazil svojí hrou. Hned hlaholí to, jako z předaleka, jak poutníkův hlas beze sil; hned proniká to vzduchem jako z blízka, jak před uchem by zazvonil. A hned to jásá, veselé jak smíchy, hned lká to, jaksi žebroní. Nu, konečně to jedním chodí krokem, jak dítek dvou to píseň zní. Teď jeden zarazil, jen druhý zvoní, a vítr skryl se ve svou sluj; to z dvojčat za dvě modlí se jen jedno: „Anděle boží, strážce můj!“

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

298. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÁNOCE (Petr Fingal)
  2. Vánoční strom. (Josef Flekáček)
  3. Zvoneček. (Václav Antonín Crha)
  4. Štědrý večer. (Václav Antonín Crha)
  5. Legenda. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Otakar Červinka)
  8. X. Otcův hrob. (Adolf Heyduk)
  9. IV. Kdy moje duše smutnou chabá poutí (Alois Jirásek)
  10. VÁNOCE. (Karel Babánek)