Kdys v dílně svojí večer seděl Giotto(J5f)
a v polospaní obrazů hrou veden(J5f)
si myslil jakby vymaloval duši(J5f)
Tak seděl sám noc ku předu se brala(J5f)
a tiché byly ulice a v střechách(J5f)
a báních hvězdy vše se zrcadlily(J5f)
a Giotto stále snil a stále myslil(J5f)
jak vymalovat moh by lidskou duši(J5f)
V tom zdálo se mu lehké zaklepání(J5f)
na dvéře dílny jakby tichem znělo(J5f)
tak lehké prstem jakby ťuklo dítě(J5f)
neb ostýchavá dívka jejíž kroky(J5f)
pol vede zvědavost pol první láska(J5f)
A Giotto okem svého ducha tušil(J5f)
že duše k němu přichází teď sama(J5f)
by kreslil ji a lehké zaklepání(J5f)
zas chodbou znělo jak zobáčkem ptáče(J5f)
když na zavřená okna v zimě ťuká(J5f)
a Giotto ve svém usmíval se snění(J5f)
Leč pohoda a poklid toho snění(J5f)
tak lahodily smyslům ba i tělu(J5f)
jež znavil přes den namáhavou prací(J5f)
že nechtěl vstát jen usmíval se tiše(J5f)
a myslil podruhé však přijde taky(J5f)
A třetí znělo lehké zaklepání(J5f)
a slabší ještě tak snad muška zlatá(J5f)
svým vzdušným křídlem o květ svlačce zvoní(J5f)
A Giotto nevstal snil až usnul pevně(J5f)
Leč ráno cítil prázdno v duši svojí(J5f)
na smyšlénku svou zpomněl a chtěl duši(J5f)
zas malovat leč darmo hlava pusta(J5f)
A čekal čekal dlouhé dlouhé noci(J5f)
a nikdo neklepal a nikdo nešel(J5f)
a tiché byly ulice a v střechách(J5f)
a báních hvězdy vše se zrcadlily(J5f)
a dobrý Giotto utrápil se touhou(J5f)
Ty který myslíš sníš a hledáš krásu(J5f)
víš proč jsem vyprávěl ti tuto báji(J5f)