Stál jsem(Na)
na vlhké dlažbě pod gotickou klenbou(Na)
blíž zdi kde druhdy(Na)
byl pochován Žižka(Na)
Stál jsem a dumal(Na)
na místě tom kde nezkrocený(Na)
si k spánku uleh a kde tiše dřímal(Na)
v slávě a úctě(Na)
než přišel tupý žoldák(Na)
a ostrým vypáčil rýčem(Na)
mříž hrobu a rozbil desku(Na)
než přišel tupý žoldák(Na)
ty drahé vyzved zbytky(Na)
než hrobku rozházel(Na)
a srovnal se zemí(Na)
poslední lůžko olbřimých údů(Na)
Stál jsem a dumal(Na)
a ptal se v duchu(Na)
Proč ničeho nám nedopřeje(Na)
zlý Osud(Na)
Proč vše nám béře(Na)
Proč nevzbudil Bůh ve poslední chvíli(Na)
nám srdce horoucí a silnou ruku(Na)
jež byla by s láskou(Na)
ty kosti zachránila(Na)
jak onen převor Ravenský jenž Dantu(Na)
prokázal lásky službu(Na)
než moh je spáliti katan(Na)
na povel papežské bully(Na)
Stál jsem a dumal(Na)
a myšlenky mé létly v minulost(Na)
kdy pouhé jméno tvé zvuk pouhý(Na)
stačily Jene(Na)
děs nahnat císařskému majestátu(Na)
že v chvatu největším(Na)
rozkázal sebrati(Na)
vše zavazadla že odřekl nocleh(Na)
a jako běsy štván ujížděl odtud(Na)
neb v tichém chrámu(Na)
najednou před ním(Na)
se zvedal obrovitý(Na)
tvůj stín Jene s palcátem pozdviženým(Na)
odvetou hroze(Na)
Stál jsem a dumal(Na)
jaká jest síla tradice po staletí(Na)
a jaká drtící hrůza(Na)
se snáší z uražené velebnosti ducha(Na)
a vrývá se hluboko(Na)
do srdcí zloby(Na)
je bičujíc(Na)
důtkami antických Erynií(Na)
Stál jsem a dumal(Na)
Kde tlí tvé kosti(Na)
Či vskutku spálila je ruka fanatická(Na)
Prach svatý(Na)
zda rozházela v čtyři úhly světa(Na)
Či zbožná ruka bratří(Na)
je skryla kamsi v nedostupný úkryt(Na)
potomkům v úkoj(Na)
Ó šel bych z místa k místu(Na)
a klepal na zeď každou(Na)
a pilíř(Na)
a šeptal a pravil Ozvi se nám ozvi(Na)
dej znamení zjev kde jsou tvoje kosti(Na)
ať schátralé luze(Na)
jsou postrachem(Na)
ať zženštilému pokolení(Na)
jsou povelem(Na)
ať dobrým vnukům jsou radosti ukojením(Na)
a posilou(Na)
Však darmo(Na)
Chrám je pustý a hluchý(Na)
zeď bílá holá s vlhkými skvrnami(Na)
dlažice chladné(Na)
jen pověst(Na)
a s křídlem již potrhaným(Na)
kol létá(Na)
nad hlavou pozdního vnuka(Na)
a šeptá s tupou resignací dědů(Na)
Zde dřímal Žižka(Na)