Z jara.

Jaroslav Vrchlický

Co květnicí teď každá mez, co netřesk nosí skalný les, na ňadrech ženy modrý bez; co kaštan bílý, červený rozsvítil svoje plameny, včel bzučným rojem prochvěný; v zeleni jemné mladých bříz, kde prší diamanty hmyz, kout západu plá nad tyrkyz: Vychází básník v les i pláň a nechá padat na svou skráň květ hlohu, jímž se směje stráň. Rej dětí vidí v hlučných hrách, i milující, zlatý prach kde hoří, bloudit v lesních tmách. Co mladistvým jen chvěje snem, co bouří ňadry, cuká rtem, čist, procítí vše v srdci svém.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

173. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutný návrat. (Alois Škampa)
  2. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  4. RÁNY. (Antonín Klášterský)
  5. X. BALLATA CESTOU K SV. JANU POD SKALOU PŘES KÁMEN A VODOPÁDY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  7. SMUTEK ZÁPADU (Otokar Březina)
  8. V ČERVÁNCÍCH (Alfons Breska)
  9. Na vsi. (František Kvapil)
  10. MAKOVIŠTĚ. (Antonín Klášterský)