Když byla pouť ve Santa Maria(J5m)
již della Piova lid vůkol zve(J5m)
neb kdysi hojný vyprosila déšť(J5m)
na zprahlé nivy velké neštěstí(J5m)
se přihodilo o němž dlouho zvěst(J5m)
se udržela Zástup zvědavých(J5m)
vlez chtěje vidět slavné procesí(J5m)
na spuchřelou a starou zvonici(J5m)
a právě v chvíli kdy don Miselli(J5m)
té chudé vísky farář stařičký(J5m)
pod baldachýnem s Nejsvětější kol(J5m)
při bubnů a trub kráčel hlaholu(J5m)
tu povolilo shnilé trámoví(J5m)
a děsný výkřik padl v intrády(J5m)
a rázem po slavnosti bylo hned(J5m)
Pár vymknutých noh žeber zlámaných(J5m)
a modřin to byl slávy výsledek(J5m)
Dne čtvrtého as po té nehodě(J5m)
u snídaně jsme právě seděli(J5m)
ohlásil sluha dona Miselli(J5m)
Všech napjetí se náhle zmocnilo(J5m)
však v chvíli té na pokyn markýze(J5m)
do jídelny kmet vešel šedivec(J5m)
Na tváři úsměv hrál mu dobrácký(J5m)
a modré oči v svět se dívaly(J5m)
jak nebylo by neštěstí a zla(J5m)
Stál u dveří a hlavu naklonil(J5m)
a dlouhé jeho šedé kadeře(J5m)
se leskly v slunci ranním nad stříbro(J5m)
ve chvějné ruce velký širák nes(J5m)
a v druhé starý deštník vyrudlý(J5m)
Zřím posud jej ač léta minula(J5m)
stát v mlčení na prahu jídelny(J5m)
v niž otevřeným oknem dokořán(J5m)
se z dálky Apenniny dívaly(J5m)
Den čarovný byl kvetly meruňky(J5m)
a jasmín voněl vzduch jak víno byl(J5m)
a boží úsměv svět kol celičký(J5m)
Kmet dlouho stál na prahu jídelny(J5m)
jej neoslovil nikdo hrabě dál(J5m)
dým cigaretty klidně pouštěl z úst(J5m)
co ostatní dál kávu srkali(J5m)
a otevřeným oknem Panar zněl(J5m)
a bzukot včel a roj vos na fíkách(J5m)
a motýli dva vlétli v jídelnu(J5m)
a jeden used knězi v kadeřích(J5m)
a v slunci čile třepal křídloma(J5m)
Nu kolik mrtvých pane faráři(J5m)
vám zbylo z poutě markýz žertoval(J5m)
juž zavedeno soudní řízení(J5m)
což nedostal jste ještě obsýlku(J5m)
Vsak přijde komise juž z Modeny(J5m)
a Pán Bůh s vámi Také to můj vzdech(J5m)
děl klidně stařec by vždy se mnou byl(J5m)
a s námi všemi pane markýzi(J5m)
Mým nemocným se vede dobře juž(J5m)
jim boží matka nastavila plášť(J5m)
dost lehce šlo to ale stejně zle(J5m)
se daří posud mojí zvonici(J5m)
jsou polámány schody nelze teď(J5m)
do chrámu na mši více zvoniti(J5m)
ni umíráčkem ani ku pohřbu(J5m)
a zlou to dělá ve vsi výtržnost(J5m)
Tož prosil bych vás ve vší pokoře(J5m)
by rozkaz dán byl správci několik(J5m)
by vykázal klád latí prken pár(J5m)
a čeho třeba k věže opravě(J5m)
Vím pane hrabě zle jest o dříví(J5m)
však musíte mou žádost vyplnit(J5m)
co beze zvonů ves je křesťanská(J5m)
Ba srdcem všech nás kostelní je zvon(J5m)
když mlčí ten jakbychom nežili(J5m)
Usmál se hrabě Pane faráři(J5m)
rád uznávám vše a rád pomohu(J5m)
před zámkem mým ve vaší osadě(J5m)
je spousta klad a trámů celý stoh(J5m)
těch víte jež jsem vytrhati dal(J5m)
když zrušil erár státní vězení(J5m)
na zámku mém tam dříví máte dost(J5m)
co libo vemte s tím jsme hotovi(J5m)
a nyní pojďte s námi posnídat(J5m)
Však od jídelny dveří starý kněz(J5m)
ni o krok nepostoupil ku předu(J5m)
tvář zasmušil a smutně odvětil(J5m)
Totéž mi dvakrát juž váš správec řek(J5m)
Co máte proti tomu myslím dost(J5m)
že najdete tam ještě zdravých klad(J5m)
a vhodných trámů Pane markýzi(J5m)
děl klidně stařec věřte nelze mi(J5m)
těch užit klad ku stavbě zvonice(J5m)
Vždyť víte v zámku tmavých sklepeních(J5m)
kdys tvořily pažení žalářů(J5m)
Co vzdechů asi na tom dříví lpí(J5m)
co slzí prolitých co kletby jen(J5m)
Co bídně jich tam pane zhynulo(J5m)
pro Italie drahou jednotu(J5m)
a svobodu Ne pane markýzi(J5m)
to dříví nechci pro svou zvonici(J5m)
mně zdálo by se vždycky každý zvon(J5m)
jenž ve trámoví z něho zavěsen(J5m)
že povzdechem zní kletbou k nebesům(J5m)
a žalobou a strastným úpěním(J5m)
ne pane hrabě Ach já zapomněl(J5m)
jste republikán pane faráři(J5m)
děl hrabě s úsměvem však lituju(J5m)
že nemohu svůj změnit úmysl(J5m)
buď vemte dříví jež vám nabízím(J5m)
neb nechte zvonici být zvonicí(J5m)
ať vichr zvoní tam dle libosti(J5m)
Teď ale pojďte s námi posnídat(J5m)
Již vidím ovšem pane markýzi(J5m)
děl farář bolestně nic nezbude(J5m)
než abych sáhl vlastních do úspor(J5m)
a koupil dříví k tomu potřebné(J5m)
Za pozvání vám vřele děkuju(J5m)
jsem uvyklý dle písma jednati(J5m)
snad čet jste Isákův že námluvčí(J5m)
jenž prosit šel o ruku Rebekky(J5m)
ač cestou lačný byl a znavený(J5m)
dřív k stolu nezased a nedotknul(J5m)
se pokrmu dřív dokud prosbu svou(J5m)
z úst hostitelů neměl splněnou(J5m)
Dle písma jednám též a zamítnut(J5m)
odcházím bez hněvu a poroučím(J5m)
se pro budoucnost v přízeň vaši dál(J5m)
A hluboce se kolem uklonil(J5m)
všem přítomným a než se nadál kdo(J5m)
odcházel klidný s hlavou vzpřímenou(J5m)
a nežli kdo moh slovo promluvit(J5m)
juž silhouetta jeho tměla se(J5m)
na modrém nebi v okně za stromy(J5m)
Na oslu seděl rudý slunečník(J5m)
nad hlavou zvolna vstoupal do svých hor(J5m)
Ten blázen starý markýz vykřikl(J5m)
v tom zas je celý Juž se nezmění(J5m)
děl kaplan domácí don Paolo(J5m)
znám dobře jej byl vždycky takový(J5m)
a nepřived to nikam Při tom dál(J5m)
za broskví broskev chutě pojídal(J5m)
a Marsalou je klidně zapíjel(J5m)
Však chcete li my navštívíme jej(J5m)
je pohostinný rád nás uvítá(J5m)
A řekněte mu hrabě doložil(J5m)
že dříví dám ku stavbě zvonice(J5m)
co třeba jen však ještě zítra hned(J5m)
neb jistě dříví zakoupil by sám(J5m)
Já myslím že to udělal juž dřív(J5m)
než vstoupil sem don Paolo se smál(J5m)
však nevadí my zítra pojedem(J5m)
Vy znáte dlouho dona Miselli(J5m)
dne druhého na cestě k faráři(J5m)
já tázal jsem se dona Paola(J5m)
Vždyť spolužákem mým byl v lyceu(J5m)
Však starší jest než vy Ne o mnoho(J5m)
tak brzy sešel brzy sšedivěl(J5m)
však zdravý je a vždycky veselý(J5m)
ač podivín vždyť znáte poměry(J5m)
co udělají z nás Je dobrý kazatel(J6m)
a učený též staré knihy má(J5m)
ač celkem dost je slabý theolog(J5m)
zná za to svého Danta z paměti(J5m)
až radost poslouchat však za to mám(J5m)
že v studiích svých dále nepřišel(J5m)
A jaký div zde v horách na poušti(J5m)
jen živoří ba věru škoda je(J5m)
že hřivnu svoji na vsi zakopal(J5m)
A dávno v této vsi je farářem(J5m)
Když z Říma jsem se vrátil byl juž tam(J5m)
a zůstane tam tuším do smrti(J5m)
A jaké byly jeho poměry(J5m)
co udělaly z něho Jindy snad(J5m)
vše povím vám Nuž vypravujte hned(J5m)
Teď nikoli Proč Inu horko jest(J5m)
Ten důvod věru nejpádnější byl(J5m)
a mlčky dál jsme jeli Krajina(J5m)
kol byla pustá holé stráně jen(J5m)
prach v slunci bílý bodal do očí(J5m)
pár zakrsalých planých kaštanů(J5m)
též bílých prachem sem tam viselo(J5m)
na svislých skalinatých úbočích(J5m)
Pod námi v hlubině až na obzor(J5m)
se vinul Panar jeho řečiště(J5m)
vyprahlé plné velkých balvanů(J5m)
jež v slunci se jak zlato třpytily(J5m)
se vinul dál a bašty Vignoly(J5m)
se starým hradem jehož každá věž(J5m)
se v břečtanový rubáš halila(J5m)
pláň dole zavíraly hlubokou(J5m)
kde rostl jilm a jabloň hruš a fík(J5m)
spjat smavé révy bujným úponkem(J5m)
A nebes báň tak modrá nesmírná(J5m)
jak nekonečný zvon se klenula(J5m)
a cikady jen hlasně cvrčely(J5m)
jak vedro dne by chtěly překonat(J5m)
A tiše jeli jsme až starý hrad(J5m)
na svahu hor nás přísně uvítal(J5m)
a pod ním chudá ves v níž farářem(J5m)
byl don Miselli na třicátý rok(J5m)
Na prahu svojí chudé farky stál(J5m)
a vesele nám kynul v ústrety(J5m)
sám naše mezky vedl do stáje(J5m)
pak nahoru šel s námi po schodech(J5m)
jež věru o nic lepší nebyly(J5m)
než schody k zvonici neb na půdu(J5m)
Je staré všecko tady povídal(J5m)
nu aspoň s pánem svým to v souzvuku(J5m)
a s úsměvem juž dvéře otevřel(J5m)
Síň prostranná Stůl velký uprostřed(J5m)
a nad ním černé stropu trámoví(J5m)
na stěnách málo svatých obrázků(J5m)
nad skříní z vosku staré figurky(J5m)
Jan Křtitel Petr a pak Madonna(J5m)
Na prádelníku černě natřeném(J5m)
pod zvonem skleněným též voskové(J5m)
se usmívalo malé Jezule(J5m)
a kolem něho hrušky jablka(J5m)
též z vosku staromódní úpravy(J5m)
Do oken lezla réva zvědavá(J5m)
a na protější stříšce dřevníku(J5m)
se zlatých melounů tíž slunila(J5m)
Kol jednoduchý černý nábytek(J5m)
a židle z rákosu Klid celkem vlad(J5m)
Jak vešli jsme jen včelka zbloudilá(J5m)
se proháněla jizbou veselou(J5m)
a bzučela však brzy vylétla(J5m)
kde čilimník ji lákal pod okny(J5m)
a bílý jetel s vikou nachovou(J5m)
My usedli za chvilku do síně(J5m)
k nám vešla stařena Vlas do čela(J5m)
byl sčesán šedivý šat prostičký(J5m)
však čistý nesla talíř proutěný(J5m)
pln čerstvých fíků za ní farář šel(J5m)
nes láhev vína velkou baňatou(J5m)
jež v slaměné se kutně pyšnila(J5m)
a v sklenky tryskla okem granátným(J5m)
Má sestra Perpetua farář děl(J5m)
a s mírným úklonem nás představil(J5m)
a stařenka se vlídně usmála(J5m)
a pobízela k jídlu ku pití(J5m)
Ve tváři byla bratru podobna(J5m)
a stejný úsměv hrál jí ve tazích(J5m)
však jak se otáčela k odchodu(J5m)
já viděl byla chudák hrbatá(J5m)
Don Paolo ved slovo hovor smích(J5m)
se rozproudil a často prázdná číš(J5m)
se znova ohněm sladkým plnila(J5m)
Když vstoupila v síň opět stařena(J5m)
a s úsměvem se jala strojiti(J5m)
stůl k obědu tu oslovil jsem ji(J5m)
smích neopustil tvář jí vrasčitou(J5m)
však ret mi zůstal dlužen odpověd(J5m)
Má sestra Concetta děl farář zas(J5m)
je chudák němá velké neštěstí(J5m)
však štěstí lásky i to vyváží(J5m)
A ticho bylo trapné na chvíli(J5m)
a stará Concetta stůl strojila(J5m)
jen cinkot talířů zněl vidliček(J5m)
v nějž náhle vpadl jasným stříbrem svým(J5m)
zvon polední Což vaše zvonice(J5m)
Jest spravena dnes poprv zvoníme(J5m)
a sundal čapku s hlavy šedivé(J5m)
a ruce sepjal k tiché modlitbě(J5m)
a úsměv jeho byl tak hluboký(J5m)
a plný zbožné pevné důvěry(J5m)
a něhy zároveň Tak matka naslouchá(J6m)
prvnímu děcka svého hovoru(J5m)
tak bázlivě a nedočkavě zas(J5m)
jak don Miselli poslouchal svůj zvon(J5m)
Při stole seděl farář v prostředku(J5m)
svých obou sester s matky něžností(J5m)
jim posluhoval s vlídným úsměvem(J5m)
jim nejlepší z talířů vybíral(J5m)
ba často i své hosty zapomněl(J5m)
Po obědě byl volán aby křtil(J5m)
my odešli si zámek prohlédnout(J5m)
a slíbili že přijdem k svačině(J5m)
Hrad velká byla stavba mohutná(J5m)
z dob feudálních pozděj žaláře(J5m)
tam byly státní nyní samota(J5m)
kol zívala a zvolna ničila(J5m)
co začal žalář Zámku chodbami(J5m)
kol fresek vybledlých jsme chodili(J5m)
a stoupli do žalářů bývalých(J5m)
Zpod vytrhány trámy pažení(J5m)
a dvéře rámy oken podlahy(J5m)
tím větší pouští vstříc nám kynuly(J5m)
Vše ticho kol jen zdi zde mluvily(J5m)
od zdola k stropu byly popsané(J5m)
a pokreslené divná znamení(J5m)
a více temných nečitelných run(J5m)
se střídalo s celými nápisy(J5m)
ve verších místy dobře spojených(J5m)
a v próse často drsné divoké(J5m)
Tam zármutek tam opět zoufalost(J5m)
se ozývala a tam naděje(J5m)
že konečně vlast bude spojena(J5m)
a šťastna v svobodě Tam uhlíkem(J5m)
jen několika rysy načrtán(J5m)
byl papež ďábli jak ho sápají(J5m)
a nad ním věncem laurů otočen(J5m)
vryt Garibaldi do zdi hluboko(J5m)
a hymny sloka pod ním jásává(J5m)
Tam různí ministři se šklebili(J5m)
ve společnosti řádu Ježíše(J5m)
tam Italie ruce spoutané(J5m)
jak Leopardi líčí v hymně své(J5m)
na zemi úpěla a pod ní verš(J5m)
Ty budeš svobodna a velká zas(J5m)
Tam pouze jména těch co padli kdys(J5m)
za svatou věc neb mřeli v žalářích(J5m)
však jména hodná věnce věčných hvězd(J5m)
by místo svatých matky dávaly(J5m)
je dětem svým by milovaly vlast(J5m)
Tam výkřiky jen prosté Mentana(J5m)
neb vzdechy tklivé vězňů po ženě(J5m)
po rodičích neb dětech jinde smích(J5m)
škleb zoufalství a vražedlný hrot(J5m)
té satiry jíž důtky železné(J5m)
nad hlavou tyranů a papežů(J5m)
vzpjal velký otec Alighieri(J5m)
A jako ironií v žalář ten(J5m)
se nejkrásnější Italie kout(J5m)
svým věčně smavým díval blankytem(J5m)
klín Apennin se otvíral tu ráj(J5m)
pln svěží něhy horské veleby(J5m)
ve stupních výš se k nebi zvedaje(J5m)
až Cimone kde průhled zavíral(J5m)
Zde bloudili jsme dlouho Konečně(J5m)
jsme vyšli na dvůr velký čtyrhranný(J5m)
byl keři planých růží zarostlý(J5m)
kol na zdích bujel bez a čilimník(J5m)
a velké kaštany se skláněly(J5m)
nad starý fontan vyschlý kopřivy(J5m)
ve vlhkých koutech rostly jako les(J5m)
a po kamenech plíseň zelená(J5m)
Do chládku sedli jsme a horký pot(J5m)
don Paolo si stíral se skrání(J5m)
a chvíli mlčeli jsme hluboké(J5m)
kol bylo ticho kolem příroda(J5m)
si hověla ve snivé siestě(J5m)
jak zapomenula by na chvíli(J5m)
že člověk žije jenž svou velikost(J5m)
v tom nejvíc hledá jestli z poklidu(J5m)
ji vyburcuje pro své sobectví(J5m)
Nu jak se líbí vám don Miselli(J5m)
děl don Paolo Myslím teď je čas(J5m)
teď vypravujte Nuže staniž se(J5m)
Don Paolo si doutník zapálil(J5m)
a vypravoval Sotva byste řek(J5m)
don Miselli dřív práva studoval(J5m)
v ten čas měl též svou lásku studentskou(J5m)
však nebyl to jen přelétavý pták(J5m)
jak obyčejně křídel jeho stín(J5m)
pad příliš těžce jemu na srdce(J5m)
Co povídám mám z jeho vlastních úst(J5m)
kdys vše mi vyprávěl to dávno juž(J5m)
jsem jediný snad jenž to všecko vím(J5m)
chtěl ubožák s tím jíti do hrobu(J5m)
však v žití takové juž chvíle jsou(J5m)
kdy po sdílnosti křičí každý nerv(J5m)
a srdce myslí že si odlehčí(J5m)
když zpovídá se v srdce přítele(J5m)
Náš don Miselli tedy miloval(J5m)
a vážně myslil dívku za choť vzít(J5m)
Však jedno bylo v jeho povaze(J5m)
a posud jest co dost mu škodilo(J5m)
On úplně se nedal opojit(J5m)
nižádným citem leda dobrotou(J5m)
To děvče bylo krásné hodné též(J5m)
jak vůbec říkává se však náš rek(J5m)
tím nespokojil se a nedal zpít(J5m)
se krásou těla duše snivostí(J5m)
a stejně bádal v její povaze(J5m)
jak miloval ji Často s bolestí(J5m)
zřel v jejím srdci dřímat sobectví(J5m)
jak prášek malé bylo náhodou(J5m)
jenž padne sochy zářné na úběl(J5m)
však práškem jest jak malá píha jen(J5m)
na zářné pleti tváře mladistvé(J5m)
leč dojem kazí přec jak vrásky sled(J5m)
jen nepatrný a přec věštící(J5m)
že smutek juž se dotknul života(J5m)
a nechal stopu tam svých perutí(J5m)
Don Miselli byl dobrý předobrý(J5m)
pln citu k lidem zvěři přírodě(J5m)
a to jej hnětlo Trochu k tomu klíč(J5m)
byl jeho sester osud nešťastný(J5m)
ta jedna němá druhá hrbatá(J5m)
V jich středu vyrost cítil jejich bol(J5m)
a stal se příliš měkkým na muže(J5m)
S milenkou svojí časté schůze měl(J5m)
procházky dlouhé spolu dělali(J5m)
čtli spolu básníky juž tenkráte(J5m)
on Danta uměl skoro nazpamět(J5m)
on učil ji dle svého vzdělával(J5m)
Kdys řekla mu by ve svou domácnost(J5m)
ji uvedl on začal zdrahat se(J5m)
a vymlouvat neb chudák on se bál(J5m)
jak představit ji krásou zářící(J5m)
svým sestrám mrzačkám A prchal čas(J5m)
a ona stále o to prosila(J5m)
až k tomu konečně se odhodlal(J5m)
Šel pro ni by ji uved v rodinu(J5m)
Jak bilo jeho srdce Cítil snad(J5m)
že něco stane se a juž ji ved(J5m)
po ulici byl právě slunný máj(J5m)
vše láskou dýchalo a životem(J5m)
Šli spolu ruku v ruce Na rohu(J5m)
tu stála chromá stará žebračka(J5m)
Don Miselli sáh rychle do kapsy(J5m)
ji chtěje obdařit Ti mrzáci(J5m)
jak protivní jsou v jasný slunný den(J5m)
své roztahují hnusné údy kol(J5m)
ach prosím pojďte děvče pravilo(J5m)
Jak bleskem schvácen don Miselli stál(J5m)
a halíř jejž chtěl podat stařeně(J5m)
mu vypad z ruky náhlým leknutím(J5m)
To vaše přesvědčení hluboké(J5m)
Ba věru víte že jsem upřímná(J5m)
mne hnusí se co vůbec chybu má(J5m)
a ruší soulad prosím pojďme dál(J5m)
Don Miselli zved peníz ze země(J5m)
svou vyprázdnil pak zcela tobolku(J5m)
a všecko stařeně dal o berlích(J5m)
a hlasem vážným pravil Slečno víc(J5m)
my nepůjdeme k mojím rodičům(J5m)
vy dovolíte bych vás provodil(J5m)
zpět k domovu A mlčky stalo se(J5m)
Don Miselli se domů navrátil(J5m)
a jeho obě sestry ubohé(J5m)
dnes nevěděly proč k nim něžnější(J5m)
než jindy jest proč líbá jejich vlas(J5m)
je hladí slzy v očích celou noc(J5m)
pak nespal hlavu opřenou v svou dlaň(J5m)
přemítal dlouho péro vzal a psal(J5m)
vše dary vrátil jež byl dostal kdys(J5m)
vše dopisy a druhý po tom den(J5m)
se hlásil v semináři Nejkratší(J5m)
to byla cesta jíž měl potřebí(J5m)
by pevného si našel útulku(J5m)
a sestrám svým moh býti podporou(J5m)
neb jeho matky pense maličká(J5m)
ta dávno nestačila potřebám(J5m)
Než vystudoval matka zemřela(J5m)
a farářem on zde byl jmenován(J5m)
vzal sestry k sobě a žil pouze jim(J5m)
By povýšen byl dále netoužil(J5m)
v své studie se zabral z mladých let(J5m)
své oblíbené čítal básníky(J5m)
a všecku lásku celý život svůj(J5m)
jen v lásce ku svým sestrám soustředil(J5m)
Don Paolo se při tom zamlčel(J5m)
a vykouřený doutník odhodil(J5m)
a nový zapálil dým odfouknul(J5m)
a než jsem k slovu mohl přijíti(J5m)
dál pokračoval Staré přísloví(J5m)
že lidé scházejí se po letech(J5m)
se vyplnilo Don Miselli kdys(J5m)
svou první lásku potkal vyhnouti(J5m)
jí chtěl se darmo byla ubohá(J5m)
a v bídě žila její otec sáh(J5m)
si na život neb velké peníze(J5m)
u banky zpronevěřil časy zlé(J5m)
na bohatou dřív padly rodinu(J5m)
a děvče bylo záhy nuceno(J5m)
se provdat byl to sňatek nešťastný(J5m)
neb opilec a karbaník byl muž(J5m)
a týral ji V té době v Modeně(J5m)
se náhodou s ní setkal Miselli(J5m)
Muž zemřel jí a sama stála zde(J5m)
a stalo se že jako žebračka(J5m)
jej potkala To divné setkání(J5m)
let třicet prošlo juž a stáli zde(J5m)
teď oba jiní oba změnění(J5m)
Jak ubohá jste vzal bych k sobě vás(J5m)
rád od srdce však musím šetřiti(J5m)
váš útlocit vím z dob ach minulých(J5m)
že mrzáků se paní štítíte(J5m)
a já pod svojí střechou živím dva(J5m)
však neživím jen já je miluju(J5m)
nad život svůj neb jsou to sestry mé(J5m)
Jest jedna němá druhá hrbatá(J5m)
a s nimi žít vy byste nechtěla(J5m)
Co mohu milerád vám uštědřím(J5m)
však málo je to chudou faru mám(J5m)
a chudým svým jsem mnoho povinen(J5m)
A ona mlčela Nach studu tvář(J5m)
jí polil vrásčitou teď ubledlou(J5m)
a štkala nahlas a pak odešla(J5m)
Dne třetího šel farář do chrámu(J5m)
na prahu fary žena seděla(J5m)
a zachvěla se jak se blížil k ní(J5m)
a padla před ním na zem kolena(J5m)
mu objímala v štkání lítostném(J5m)
Já hřešila však činím pokání(J5m)
jsem sama nyní mrzák největší(J5m)
ó smilujte se Vy jste lepší byl(J5m)
a dokonalý ve všem bídnou já(J5m)
a malichernou hříšnou sobeckou(J5m)
A vydržíte žíti u mne teď(J5m)
já sestry svoje vyhnat nemohu(J5m)
a pravím vám jest jedna hrbatá(J5m)
a druhá němá Ovšem celý den(J5m)
je vidět nemusíte k obědu(J5m)
a k večeři však přec jsem uvyklý(J5m)
je vidět kolem sebe veselé(J5m)
a šťastné přece v jejich neštěstí(J5m)
Ne vidět jen já sloužiti jim chci(J5m)
ó dovolte bych směla služkou být(J5m)
ve domě vašem chci je milovat(J5m)
ty obě vaše sestry nešťastné(J5m)
jak vy je milujete ano víc(J5m)
chci zbožňovat je jistě dobré jsou(J5m)
jak dobrý vy jste On se usmál jen(J5m)
zved se země ji v čelo políbil(J5m)
a v náruč sobě klesli hlasitě(J5m)
a dlouhou chvíli spolu plakali(J5m)
Snad oběma jim přišlo na mysl(J5m)
jak mohli šťastni býti před lety(J5m)
oč o všecko je osud připravil(J5m)
A téhož dne ji uved do domu(J5m)
a sestrám představil a zůstala(J5m)
a v míru žijí všickni dosavad(J5m)
Já neviděl ji Ba že viděl jste(J5m)
to byla ta jež na stůl nosila(J5m)
je věru služkou neb si nedá říci(J5f)
Don Miselli se marně namáhá(J5m)
by přemluvil ji Říká s úsměvem(J5m)
že vykonává jen své pokání(J5m)
kde v domě kyne práce nejhrubší(J5m)
vše obstará chce pouze služkou být(J5m)
a slouží všem a sestry faráře(J5m)
tak miluje ba skoro víc než on(J5m)
To máte román dona Miselli(J5m)
však přichází tam prosím mlčte jen(J5m)
v polo rozbořeném portálu(J5m)
stál chudý tento farář vesnický(J5m)
kol hlavy slunce zlatou záři měl(J5m)
a úsměv štěstí na rtech jemu hrál(J5m)
a hluboký klid tkvěl mu na čele(J5m)
k nám blížil se a z dálky volal juž(J5m)
Aj konečně vás přece nalezám(J5m)
vše prošel jsem jest čas juž k svačině(J5m)
Zas všickni seděli jsme za stolem(J5m)
jak v poledne a služka stará zas(J5m)
všem sloužila já dobře všim si jí(J5m)
a s úctou jsem ji v duši velebil(J5m)
Po svačině nás don Miselli ved(J5m)
v svou knihovnu vše ukazoval rád(J5m)
a usmíval se stále k odchodu(J5m)
když nastal čas kus cesty s námi šel(J5m)
a na rozchodnou tisk mně pravici(J5m)
a s pohnutím jsem v jeho očích čet(J5m)
to velké naučení pro život(J5m)
byť sebe větší bylo neštěstí(J5m)
vždy štěstí lásky všecko vyváží(J5m)