Vědomí.

Adolf Heyduk

Stará česká sláva statečně si vedla, než jí cizotina na povaly sedla, na povaly sedla, porušila lože, od té doby zle je, Bože, milý Bože! Na dvorku i v sadě bujné růže byly, nepřátelé všecko lestně vyhubili; vsadili tam pomstu, ona také kvete – hrozné jsou to květy, hrozné, třistaleté! Všude zkrvácena naše rodná chatka: podstěnky i střecha, okénka i vrátka; i ten růvek prostý zloba rozmetala, kam ubohá matka děti pochovala! Porubaná slávo, jenom nežalosti, z prachu, z Boží vůle, budou zase kosti, z kostí trupy budou, trupy budou tělem, až vědomí české vstane Spasitelem!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

210. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Apenninská idylla. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Nad obzorem východ se rumění, (Josef Holý)
  3. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  4. ZDE BYDLÍ ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  5. Na lípu. (Josef Uhlíř)
  6. Ballada půlnoční. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Bezdětek. (Adolf Heyduk)
  8. NÁVŠTĚVA. (Vítězslav Hálek)
  9. Přes hory a doly. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)