To přijít musilo.

Xaver Dvořák

Můj Bože, tak to přijít musilo, jak snil jsem a jak čekal, zcela, že najednou se všecko vznítilo: to s duše obětí i oltář těla. To všecko bylo jenom pableskem, co prošlo posud nitrem, to všední žár, jímž každý vřem, vše bylo sen – jenž končí jitrem. Červánky hory oblily a rosou svítí každá lícha; mé naděje vše nachem zjiskřily, jak noční stín mře moje pýcha. Mé hvězdy všecky pohasly, však slunce vyšlo za ně, mé útroby se sladce zatřásly, jak dechem úrody kol stráně. To na líchy mé padla zář a mystické se hnulo sémě: Ty usmíváš se, Hospodář, a srdce hoří ve mně.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

411. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÁNBÍČEK POŽEHNÁ. (Josef Lukavský)
  2. VI. Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  4. Nezorané pole. (Bohdan Kaminský)
  5. Sen Tamerlanův. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Brdy. (Antonín Klášterský)
  8. POUŤ DUŠÍ. (Bohuslav Květ)
  9. SMRT. (Adolf Heyduk)
  10. ČTYŘICÍTKA (Karel Dostál-Lutinov)