PÁNBÍČEK POŽEHNÁ.

Josef Lukavský

Pánbíček požehná, co ďábel zasil – na našich lučinách porostou květy: s pomocí tvou duši jsem zatarasil, by do ní nemohly touhy a vzněty. V temnosti dobře je deptaným, víme. Své vášně rozžehnem’ do noci žití, stuleni, semknuti rozplameníme svá těla požárem, jenž věčně svítí. Nenávisť neseme na žlutém štítu ke všem a ke všemu mimo svá těla, odvážně vpadneme vždy do úkrytu, kde láska nesmělá vyrůst by chtěla. Vyrvali z půdy svých srdcí jsme něhu, přátelství bravurně dovedem’ ničit, krev vášní vlili jsme do ctnosti sněhu a dál šli símě zla, jak začlo klíčit. Pánbíček požehná, co ďábel zasil v údolí hlouposti snění a bolů – člověka člověk vždy srazil, či spasil – my sebe pozvedli, padneme spolu.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

881. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To přijít musilo. (Xaver Dvořák)
  2. JE ŠKODA MILOSTÍ (Jiří Mahen)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. LI. S nahotou v hadrech světem bloudit, (Vítězslav Hálek)
  5. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Ráno. (Karel Alois Vinařický)
  7. SIESTA V POLI. (František Taufer)
  8. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  10. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)