Leconte de Lisle.

Jaroslav Vrchlický

Leconte de Lisle.
Sen Hellady, ten věčný, plný vůně, tvých zpěvů kalich v duši naši střásá, jak božské dítě, na klínu jich krása, čím Helena plá, Niobe čím stůně. Tys moři velkost vzal a perleť luně, tvé písně mramor pod tvým dlátem jásá, a v doby vřavu hlasem vichrů hlásá, že zasedne zas krása na svém trůně. Ty v písních svých jak ve kolosů středu zříš chmurným zrakem do zmatku své doby, ve srdci vulkán, ale tváře z ledu. A nepochopen; tím juž básník pravý jen zdáš se hlídat velkých duchů hroby a mírniti tak hořkou žluč své slávy. 218