My lidé vrahové jsme svého štěstí.

Jaroslav Vrchlický

My lidé vrahové jsme svého štěstí. Jest štěstí zde – však my v ně nevěříme, a soustavně vždy něco vymýšlíme, co vraždí je, my nedáme mu kvésti. Je v našich ňadrech celé naše štěstí, chce vzplát a zářit, my je zašlapeme tím, předsudek a domněnka co zveme, a v rozpuku je zdrtíme svou pěstí. My lidé nedovedem’ snésti štěstí. Jak růže kyne – my ji uškubneme, jak ptáče zpívá – my je zakřikneme a ku jiné je ženem ratolesti. My lidé nejsme ani hodni štěstí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

214. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VŠEDNÍ ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  2. XVI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NEOHROŽENÝ (Antonín Sova)
  4. Setkání. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PANÍ LILE NOVÁKOVÉ. (Josef Svatopluk Machar)
  6. TOUHA. (Josef Václav Sládek)
  7. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NA ROZLOUČENÍ. (Jan Červenka)
  9. I. Na obrazech mých pas jen zrak se lidí, (Antonín Klášterský)
  10. Před útěkem z Prahy. (Josef Pachmayer)