Jarní větry.

Jaroslav Vrchlický

Rád slýchám z jara bouřné větry váti. duše hne se, jak by chtěla bráti se s labutěmi, které z jihu spějí, a jak by chtěla v jejich vírném reji nad step, jež dřímá, nad moře, jež duní, se vznést a volat: Nesu jaro s vůní, dám pažitu je, sadu dám a lesu, a řeknu vlnám: Rychle vstaňte k plesu! a řeknu k ptákům: Rychle vstaňte k písni! Mám pro vše lék, co bolí vás a tísní; lesk mého nebe kalný zrak váš zjasní, co klíčí v srdcích, vstane, bude básní, co klíčí v zemi, bude plným klasem, a bude plodem; všady jedním hlasem o novém jaru rozlehnou se zvěsti. řeknu kmetu, který suché klestí na kraji lesa sbírá: Ustaň, chudý, jsem tobě teplo, proniknu všudy, do ňader země i v tvou jizbu šerou! A milující dívce: Písní sterou vzduch naplním, v nichž láska bude pláti! Rád slýchám z jara bouřné větry váti. Vždy zdá se mi, když v tmavých nocích dují, že rozumím, co sobě vypravují: Teď křídlo se pustou plání kmitne, a v krátce tady bude pole žitné, v něm koukol s chrpou, svlačec s zvonkem bílým; a kam se nyní s drsnou písní chýlím, tam děvčata len modrý budou pleti, a s nimi v závod všecko bude pěti, v azuru skřivan a křepelka v trávě; kol těžký ruch se zbudí ve doubravě, a zazní lomoz pluhů, bran a rýčů, a koní řeht, hlas lidí, praskot bičů a táhlý zvuk, při němž se brousí kosa, stád bujná vřava, píseň, kterou bosa si dívka nesouc žencům oběd zpívá, a matky píseň, jež před vedrem skrývá své dítko v snopů stín, je uspávajíc; zřím jahodu, jež v hustém listí zrajíc chce utržena býti v kráse svojí; žní vidím shon a slyším, jak se pojí z těch různých zvuků bouřná hymna plesu. Rád ustoupím a schovám se v šer lesu; země bují k zdaru pro člověka, nový život v její žíly vtéká, klas rozvlní a v hrozny plamen lije, vše jest život, ples a poesie! Rád slyším z jara bouřné větry váti. mysl vždycky v starý park se vrátí; zřím chýši, z mračen lesů smavě zírá, vlaštovka u stébla k hnízdu sbírá, a jaro tu, neví o něm zima. Tak přes rameno stařeně, jež dřímá, se dívá smavý hošík zlatovlasý. V své duši cítím nové světy krásy.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

267. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  3. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany. (František Hajniš)
  4. Zorav. (Adolf Heyduk)
  5. XXIV. Skřivánci táhnou od jihu (Vítězslav Hálek)
  6. Podzim snílka. (Viktor Dyk)
  7. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  8. První zeleni. (Antonín Klášterský)
  9. Probuzení (Antonín Sova)
  10. Chci žít! (Xaver Dvořák)