Jarní větry.

Jaroslav Vrchlický

Jarní větry.
Rád slýchám z jara bouřné větry váti. Má duše hne se, jak by chtěla bráti se s labutěmi, které z jihu spějí, a jak by chtěla v jejich vírném reji nad step, jež dřímá, nad moře, jež duní, se vznést a volat: Nesu jaro s vůní, dám pažitu je, sadu dám a lesu, a řeknu vlnám: Rychle vstaňte k plesu! a řeknu k ptákům: Rychle vstaňte k písni! Mám pro vše lék, co bolí vás a tísní; lesk mého nebe kalný zrak váš zjasní, co klíčí v srdcích, vstane, bude básní, co klíčí v zemi, bude plným klasem, a bude plodem; všady jedním hlasem o novém jaru rozlehnou se zvěsti. [15] Já řeknu kmetu, který suché klestí na kraji lesa sbírá: Ustaň, chudý, jsem tobě teplo, já proniknu všudy, do ňader země i v tvou jizbu šerou! A milující dívce: Písní sterou vzduch naplním, v nichž láska bude pláti! Rád slýchám z jara bouřné větry váti. Vždy zdá se mi, když v tmavých nocích dují, že rozumím, co sobě vypravují: Teď křídlo mé se pustou plání kmitne, a v krátce tady bude pole žitné, v něm koukol s chrpou, svlačec s zvonkem bílým; a kam se nyní s drsnou písní chýlím, tam děvčata len modrý budou pleti, a s nimi v závod všecko bude pěti, v azuru skřivan a křepelka v trávě; kol těžký ruch se zbudí ve doubravě, a zazní lomoz pluhů, bran a rýčů, a koní řeht, hlas lidí, praskot bičů a táhlý zvuk, při němž se brousí kosa, stád bujná vřava, píseň, kterou bosa si dívka nesouc žencům oběd zpívá, 16 a matky píseň, jež před vedrem skrývá své dítko v snopů stín, je uspávajíc; zřím jahodu, jež v hustém listí zrajíc chce utržena býti v kráse svojí; žní vidím shon a slyším, jak se pojí z těch různých zvuků bouřná hymna plesu. Rád ustoupím a schovám se v šer lesu; ať země bují k zdaru pro člověka, ať nový život v její žíly vtéká, klas rozvlní a v hrozny plamen lije, ať vše jest život, ples a poesie! Rád slyším z jara bouřné větry váti. Má mysl vždycky v starý park se vrátí; zřím chýši, z mračen lesů smavě zírá, vlaštovka u ní stébla k hnízdu sbírá, a jaro tu, ač neví o něm zima. Tak přes rameno stařeně, jež dřímá, se dívá smavý hošík zlatovlasý. V své duši cítím nové světy krásy. 17
Básně v knize Eklogy a písně:
  1. Tys ještě dobré, smavé dítě,
  2. Jarní větry.
  3. V alejích.
  4. Ekloga. I.
  5. První láska.
  6. Píseň.
  7. Cesta u lesa.
  8. Slavíci.
  9. Ekloga. II.
  10. Na křídlech větrů.
  11. Já v jihu slyšel zpívat ritornelly,
  12. Zas v květu stařičký květ jabloňový!
  13. Ten jasmínu dech tak je milý, sladký!
  14. Hle rudý kaštan v jednom ohni stojí!
  15. Co chce ten měsíc nad brázdami polí?
  16. Zas ritornell! Ty řekneš snad: jen hříčka!
  17. Já řek bych tobě: Zůstaň, dítě, na vždy!
  18. Hle, planý mák jak hoří divým nachem,
  19. Hloh kůrou svou mi kouzlí sladké báje,
  20. Proč ritornell si hraje stále s kvítím?
  21. Šla přes lávku – Co řeklo echo skále?
  22. Až přijdou růže, pěkně poprosí tě,
  23. Psal jsem ty verše – tu mi lampa zhasla –
  24. Burnsova svatba.
  25. Zda byla tady juž?
  26. Ekloga. III.
  27. Ó jen se dívej!
  28. V lese po dešti.
  29. Píseň.
  30. Ekloga. IV.
  31. Vždy a všade.
  32. Lesní motiv.
  33. Ekloga. V.
  34. Tak mám tebe plnou duši.
  35. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny.
  36. Ekloga. VI.
  37. Jak drahokam.
  38. Serenada.
  39. Ekloga. VII.
  40. Snět střemchy k mému sklonila se čelu,
  41. „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě!
  42. Mé čelo v trávě chladí vláha rosná
  43. Květ jahody bych s úbělem tvých lící,
  44. Nad ploty kvete střemcha, hlohem bělá
  45. Květ jabloně se rdí a růže plane,
  46. Co starosti a trudy? – přijdou samy!
  47. Ve trávě v chladu prosníti den parný
  48. Než zraje plod, dřív spadnout musí květy.
  49. Buk s břízou v objetí se k vodě klene...
  50. Ty dlouhé zimní večery! vždy sami
  51. Ten, „dítě mé“, jest konvalinkou v trávě,
  52. A každá chvíle bez tebe jest celý
  53. A kdo ten zázrak učinil, zda nebe,
  54. Jen vzpomínku!
  55. Jdou mračna přes hor vrcholy.
  56. Ekloga. VIII.
  57. Co se děje večer.
  58. Ukolébavka.
  59. Noc v lese.
  60. Ekloga. IX.
  61. Náhrada.
  62. Ekloga. X.
  63. Sloky.
  64. V dveřích parku.
  65. Hlas v krbu.
  66. Píseň.
  67. Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku.