Co se děje večer.

Jaroslav Vrchlický

Co se děje večer.
Mha stoupá z dolin jak z obětní misky dým kadidla; noc ve stínech se blíží. Jak silhoueta v dálce obraz vísky... Hle bludička, kde cesty dvě se kříží. Jest čas, kdy východ měsíce jest blízký. Pták slétl na keř, listů hustou mříží se dívá v hnízdo mladým pokrm nesa; ve vodách vzpomínek se duše zhlíží a ve močálu chmurné rysy lesa. Teď hlavy milujících víc se níží. 83 Hle, netopýr se vznes a opět klesá, jest roveň myšlence, jež duši hledá, kde v čin by zrála. Kdesi cvrček plesá, to srdce stepi. – Rosa v trávu sedá. Proud světla trysk. – Ó pohleď na nebesa! Jak nevěsta pod závojem tak bledá se vznáší luna tichá, zamyšlená, svit její ptákům v hnízdech usnout nedá, ni přáním, jež vrou v srdcích bezejmenná. A z ňader dívčích šat se zvolna zvedá... Slyš větru van, kdos šepce a kdos stená, zvuk polibku se v šum rákosu mísí, u břehu na stříbro se láme pěna, na květech motýl, rty na retech visí. Tu srdce poprv cítí, co jest žena. 84 A kolem klid. Vše v matné splývá rysy; noc stíny, dívka vlasy rozpustila. Z tmy vstalo štěstí, jež jsi zažil kdysi, a vůně z květů. Noc tě zatopila. O prostor vesmíru! ó čím v něm ty jsi? Jsem myšlenkou, v niž božská láska slila své paprsky. Dvě duše v jednu skanou, jak ústa jich se v snění políbila; a naše rty se líbat nepřestanou. Tys luno svědkem, viď, labuti bílá? 85
Básně v knize Eklogy a písně:
  1. Tys ještě dobré, smavé dítě,
  2. Jarní větry.
  3. V alejích.
  4. Ekloga. I.
  5. První láska.
  6. Píseň.
  7. Cesta u lesa.
  8. Slavíci.
  9. Ekloga. II.
  10. Na křídlech větrů.
  11. Já v jihu slyšel zpívat ritornelly,
  12. Zas v květu stařičký květ jabloňový!
  13. Ten jasmínu dech tak je milý, sladký!
  14. Hle rudý kaštan v jednom ohni stojí!
  15. Co chce ten měsíc nad brázdami polí?
  16. Zas ritornell! Ty řekneš snad: jen hříčka!
  17. Já řek bych tobě: Zůstaň, dítě, na vždy!
  18. Hle, planý mák jak hoří divým nachem,
  19. Hloh kůrou svou mi kouzlí sladké báje,
  20. Proč ritornell si hraje stále s kvítím?
  21. Šla přes lávku – Co řeklo echo skále?
  22. Až přijdou růže, pěkně poprosí tě,
  23. Psal jsem ty verše – tu mi lampa zhasla –
  24. Burnsova svatba.
  25. Zda byla tady juž?
  26. Ekloga. III.
  27. Ó jen se dívej!
  28. V lese po dešti.
  29. Píseň.
  30. Ekloga. IV.
  31. Vždy a všade.
  32. Lesní motiv.
  33. Ekloga. V.
  34. Tak mám tebe plnou duši.
  35. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny.
  36. Ekloga. VI.
  37. Jak drahokam.
  38. Serenada.
  39. Ekloga. VII.
  40. Snět střemchy k mému sklonila se čelu,
  41. „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě!
  42. Mé čelo v trávě chladí vláha rosná
  43. Květ jahody bych s úbělem tvých lící,
  44. Nad ploty kvete střemcha, hlohem bělá
  45. Květ jabloně se rdí a růže plane,
  46. Co starosti a trudy? – přijdou samy!
  47. Ve trávě v chladu prosníti den parný
  48. Než zraje plod, dřív spadnout musí květy.
  49. Buk s břízou v objetí se k vodě klene...
  50. Ty dlouhé zimní večery! vždy sami
  51. Ten, „dítě mé“, jest konvalinkou v trávě,
  52. A každá chvíle bez tebe jest celý
  53. A kdo ten zázrak učinil, zda nebe,
  54. Jen vzpomínku!
  55. Jdou mračna přes hor vrcholy.
  56. Ekloga. VIII.
  57. Co se děje večer.
  58. Ukolébavka.
  59. Noc v lese.
  60. Ekloga. IX.
  61. Náhrada.
  62. Ekloga. X.
  63. Sloky.
  64. V dveřích parku.
  65. Hlas v krbu.
  66. Píseň.
  67. Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku.