Tobě, Maria!

Xaver Dvořák

Ó slunce jasné, moře zlatých svitů jež sypeš v chladné pouště lidských citů, ó květe, pod jehož se vůní v taji i mrtvá srdce blahem zachvívají; ať jdeme úsvitem či noci stínem, ať láskou žijeme, či touhou hynem, ať pláme nadšením, či v tichém pláči se krok náš znaven potácí a vláčí: Tvá měkká dlaň nám každou slzu stírá a každý vzdech, jenž na rtu sotva zmírá. Ty slyšíš jej a úsměv Tvůj jej plaší: Tys Matkou nám, znáš každou tužbu naši; Tys rosou, která ústa sprahlá vlaží a v boji života Jsi věrnou stráží, nás stezkou hořkosti vždy doprovázíš a růže útěchy na cestu házíš; pak unaveni v zápasech v tu dobu, kdy v teskné bázni kloníme se k hrobu, Ty mluvíš k nám o ráje příštím štěstí: v člun života s tou slétáš ještě zvěstí jak holubice s olivovou ratolestí!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

288. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Resignace. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  4. None (Emanuel Miřiovský)
  5. Prosba k jaru. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jarní večery. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PIANISSIMO. (Josef Lukavský)
  8. Na brzkou shledanou. (Stanislav Mráz)
  9. Do album. (Xaver Dvořák)
  10. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)