JIŘÍMU KARÁSKOVI.

Jaroslav Vrchlický

Jsou za tebou ty pusté tesy skal, po basaltu jichž s přísnou velebou krev stéká, již vynutil Ideal, jsou za tebou. Vše harpye, jichž křivý spár tě rval, jak mladý Jiří deptáš pod sebou, sen, jenž tě vzrušil, murou prchá dál! Ta, o kterou jsi děsnou sázkou hrál, ta nedotknuta všední pošklebou, jde vstříc ti – Krása! Vím to. Prach a kal jsou za tebou! Ty vstříc jdeš Zoře... Začíná se dnít v tvé duše kalichu, zkad po prostoře kol proudí perleťový, jemný svit, ty vstříc jdeš Zoře! Na prahu jejím ples, tě pozdravit! Již tichá radost proniká tvé hoře, tak sladká rosa padá na pažit. Medusa ustává již kšticí chvít a vstříc ti duje Krásy moře, moře! Jak v lázeň křtu pokojný neofyt ty vstříc jdeš Zoře!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

120. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu, (Adolf Heyduk)
  2. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  3. HORA ATHOS. (František Leubner)
  4. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  5. None (František Serafínský Procházka)
  6. RECITANDO. (František Leubner)
  7. Sny. (Ervín Špindler)
  8. Rouhačka. (Václav Antonín Crha)
  9. Jak vznešeně jsi krásná ku pohledu, (Adolf Heyduk)
  10. XV. UMÍRÁČEK. (František Leubner)