Jž zmožen prací i myšlének tíhou
a v srdci steré pochybnosti hroty
v dlaň sklonil veliký Buonarroti
skráň zrytou mnohou vráskou, mnohou rýhou.
Tu z výhně ducha, kde u věčném sporu
se obrazy a dojmy tříbily,
se zvedly plné síly, plné vzdoru
a stály před ním staré Sibylly
i slyšel v hloubi duše jejich hlas,
jenž jako vichr půlnoční se třás’.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času,
zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
kol tma a šero, pouze pláti Krásu
jak bludnou hvězdu v bludišti tom zřím;
vše ostatní kol hroby jen a trosky,
jež hvězdy té svit ozařuje božsky.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času,
zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
jak mroucí jiskru sledním ve zápasu
po Velikosti svatou touhu zřím:
chtít větším být, juž v tom je vykoupení
z mlh, mátoh, trudů, strastí, utrpení.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času,
zřím v mrtvých rodů popely skrz dým
a cítím soucitem svou vlhnout řasu,
v těch mrtvých srdcích símě Dobra zřím;
to chví se tam, jak zora plá a hoří,
to jistě z hrobů nový život stvoří.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času,
zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
nerv živý škube se tam v shnilém masu,
to žízeň Pravdy trhá svalem tím;
ta nesmrtelná ať si pálí, bodá,
přec lidstvu číši věčné vláhy podá.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času,
zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
ten popel zvedá se, dým taje v jasu,
ta srdce žijí – neb v nich Lásku zřím!
Duch v kosti hřmí a světlo v zřítelnice,
kde Láska doma – není Smrti více!
Hlas dozněl, chvíli ticho ztmělou síní –
však za ním zved’ se nový hlahol nyní,
hlas těch, již mrtvými se zdáli posud,
hlas velký, silný, nezdolný jak Osud.
To znělo, jak bouř vítězná když letí:
Jsme, žijem, budem žíti dál a dál,
nechť zhouby jsme a vteřiny jen děti,
nám posud v srdcích oheň nedoplál,
ten oheň Dobra, Krásy, Velikosti,
ten oheň Pravdy, Mojžíšův jenž keř,
ten oheň Lásky, již zem, nebe hostí,
jenž stále volá: Bojuj, chtěj a věř!
Jen těmi silné lidské pokolení
Nic odvěké na starou báji změní,
neb Velkost kde a Dobro, Krása svítí
a s Láskou Pravda, tam jest věčné žití!
Ta hymna zněla jásotem v šer dílny.
K své práci sochař velký vstal a silný!