SLOKY MELANCHOLICKÉ.

Jaroslav Vrchlický

Jen trochu hudby zavřít v svoji duši, jen trochu světla v zřítelnici svoji, vždyť jako list, jenž v herbáři se suší, před námi minulosť stojí. Květ po květu když zvolna barvu ztrácí, list po listu se drobí, opadává... dí ret: Kde jsou, co zpívali v nich ptáci, když vesny zářila sláva? A v posled zbude květů suchá kostra bez vůně, lesku v troud a prach se chýlí jen minulosti, plísně vůně ostrá – Lesk, vůně? – Dávno juž byly! Tu slza, která skane na troud šedý, víc nepomůže skvrnou jsouc a blátem, na žlutém listu zbudou květu sledy, a přece svítíval zlatem. Tak nad námi se ples a jaro mihly, zem vřela písní, nebe soucit lilo... Nad hrobem pak jen ruce dvě se zdvihly a láska, štěstí – vše bylo!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

316. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Sychrovský park. (Bohdan Kaminský)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  5. Duma nad zvadlými květy. (Adolf Heyduk)
  6. VZPOMÍNÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  7. VI. To přec už byla píseň poslední, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. None (Karel Babánek)
  9. Requiescat! (Xaver Dvořák)
  10. LII. V duši mé vždy jako v lese, (Vítězslav Hálek)