Chvála sestiny.

Chvála sestiny.
Tu starých troubadurů sladkou píseň, kde slovo uniká a chytá slovo, se objímají pak co víly v tanci, by myšlénka jak ze skal mořské oko z nich svitla lásky čaruplnou zvěstí, já pěju ti, milenec sladkých rhytmů. Ó sestino, ve kouzlu tvého rhytmu, jenž dýše vůní, jakou měla píseň, v níž Petrarka své touhy složil zvěsti, jíž spjato lásky okřídlené slovo, tys růže, v kterou mladý Dante oko pohroužil v snění, v myšlének svých tanci. Jak vlny vodojemu v lehkém tanci, jež šumí v trysku a padají v rhytmu, ty chválíš ručky, ňadra, vlas i oko i duši její, melodickou píseň, to stvořitele velké, tvůrčí slovo, jež spasilo mne svojí lásky zvěstí; [13] Studstud, jenž se brání, ukryt v tvojí zvěsti, spěch nožek, k dostaveníčku jež v tanci se ženou, kam je volá sladké slovo, i ňader vlnění ve sladkém rhytmu, když dozpívána rozkoše je píseň a vlhké oko něhou patří v oko. Ó sestino, ty kouzelné jsi oko na zlaté síti mých básnických zvěstí, tys kolébavá, smavá, hravá píseň a slova jako hvězdy splítáš k tanci, do tebe zakleta je duše rhytmu, polibkem najde vykoupení slovo. Ty v onyx, rubín, safir brousíš slovo, by zaskvělo se jako láskou oko, by v houpavém a sladkodyšném rhytmu předčiti mohlo i slavičí zvěsti, by jako dívka unavena v tanci básníku v náruč celá klesla píseň. Však čím je píseň a čím sladké slovo, když vlasy vlají v tanci, hoří oko a lásky zvěstí ňadra dmou se v rhytmu? 14