Sestina v srpnu.

Sestina v srpnu.
Pod starými a košatými stromy na vlhké, husté, nesšlapané trávě sám ležím v dumě, skrze větve v dáli zřím do kraje, jenž v stříbrné spí mlze tím unavený nekonečným žárem jak dlouhým bděním unavené oko. A slunce velké, Kyklopovo oko, se zadívalo pevně mezi stromy, zem, vodu, vzduch opíjíc dusným žárem, a sotva brouk se pohne zvuče v trávě, a pouze jako stěnu v modré mlze stát vidím lesy na obzoru v dáli. Mdlý, znaven ležím, netoužím víc v dáli, do srdce vlastní obrácené oko svět jiný stopuje tam v slzí mlze; jak jezero,jezero je duše mezi stromy, jež opuštěné dumá v sítí, v trávě, jen vášně zanícené těžkým žárem. [21] Klas trávy, stromů vrch se nehne žárem, ni mráček sivý nezjeví se v dáli, je dusné ticho – v písku, sítí, trávě. Ku spánku rádo by se přimklo oko, však brání mu v tom velké, staré stromy, jež korunou se zdají stápět v mlze. Zda v této tajemné a šeré mlze, jež zdá se chvět a blýskat mocným žárem, vám nová míza stoupá k srdci, stromy? Zda života ruch rozlívá se v dáli? Zda v účasti se dívá jakés oko na vření vln a motýla let v trávě? Ó, chtěl bych zhasnout,zhasnout jak světluška v trávě! Ó, chtěl bych zmizet,zmizet jako holub v mlze! Chtěl na jediné bych se změnit oko a stíhat nezmýlený zimou, žárem ves život v blízku, hloubi, výši, dáli, čím žijí skály, květy, býlí, stromy! Ó, staré stromystromy, jak tu ležím v trávě, sem neste z dáli bouř, jež dřímá v mlze, taj pronikne snad oko blesků žárem! 22