Finale.

Jaroslav Vrchlický

Pět chtěl bych seň jež by světem zněla(J5f) sfer hudbu aby místo la(J5f) a rhytmem bouř oceanu vře(J5f) tak pl vzruchu pl sladkých chvě(J5f) by slovo je opět ce seň(J5f) od na ze trysklo v hvězdnou seň(J5f) Snad ta by stačila v mých ci seň(J5f) nebes na prahu by Lyra zněla(J5f) Chtěl slyšet bych tu pís věčnou seň(J5f) Za posluchače svě shluk by la(J5f) kaskady hvězd a mlhovin chvě(J5f) klid věčnosti a prohlubiny vře(J5f) Jak vesmír tak duše stej vře(J5f) tam ci klíčí a se ničí seň(J5f) by v nejtajnějších ner jemném chvě(J5f) jak muší křídlo chvěla se a zněla(J5f) To je pláč neb druhdy křídla la(J5f) nach je na nich a slavičí seň(J5f) Nechť život bouře láska v něm je seň(J5f) tak alkyona křídlo v prou vře(J5f) tak hvězd svit v noc jež jen stíny la(J5f) tak ptačí švehol v nemocho seň(J5f) prvho polibku tak seň zněla(J5f) ve prarodičů úžas ples a chvě(J5f) V cyklamy ňadrech ros perly chvě(J5f) a v zkvětlých žích slakova seň(J5f) nach úst z nichž slova miluju zněla(J5f) vše ne stínem radostho vře(J5f) když util jsem tvojich vla seň(J5f) jak v sladkých poutech lo moje la(J5f) žebrák byl a ty jsi všecko la(J5f) ty plnou naji strach a chvě(J5f) ty tězství nejistoty seň(J5f) ty úsměv jasu žalobnou seň(J5f) ty svrchova klid ci vře(J5f) prsty byl a ty jsi harfou zněla(J5f) Ó kdybys la v srdci svém mou seň(J5f) v níž ci seň to chválou zněla(J5f) vře v sladkém ustálo by chvě(J5f)

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

86. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  2. Óda na dlouhé šosy. (Bohdan Kaminský)
  3. Mám hlavu těžkou sněním. (Růžena Jesenská)
  4. XXVII. Pozeptaly se písně mé, (Vítězslav Hálek)
  5. Stromy jsou v květu (Antonín Sova)
  6. Andante. (Milan Fučík)
  7. Jezero a moře. (Berta Mühlsteinová)
  8. NA VIOLE D’AMOUR. (Bohdan Kaminský)
  9. NOVOROČNÍ. (Josef Merhaut)
  10. Co já zde pěju v bájném lásky dómu, (Jan Neruda)