XVIII. Leknínu bílé růže

Jaroslav Vrchlický

Leknínu bílé růže se houpou na vodě, vždy k sobě blíž a úže se tulí ve shodě. Jak dlouhé ženské vlasy, jich tmavé kořeny, vln brázdí třpyt a jasy, až ke dnu vnořeny. V tom lásky obraz celý, ta kvete na povrch, však brzy v jícen stmělý tě věnec vláken strh. A ovije tě snadně, a jen se zpění vír, a pro vždy ležíš na dně, však v srdci věčný mír. A z něho vyrůstají ty bílé lekníny, na ženských vlasech hrají... Ó sny! ó hlubiny!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

178. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO SMRTI. (Bohdan Kaminský)
  2. TICHO JITŘNÍ V LESE. (Kamil Berdych)
  3. U pramene. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Podobenství. (Svatopluk Čech)
  5. Sitníček. (Adolf Heyduk)
  6. LILIJE. (Antonín Klášterský)
  7. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. Obraz neměnný. (Vincenc Furch)
  9. VII. KOUZLA MĚSÍCE. (Antonín Klášterský)
  10. Žal pro milého. (Adolf Heyduk)