Jarní.

Jaroslav Vrchlický

Něhou dýše luh i les, každou mez obalily sedmikrásky; mláďata kos na sněti z paměti učí abecedě lásky. I kmen vrby na hnědý jehnědy stříbrnou si sedly třísní střásajíce zlatý pel; zástup včel bzučí kolem v šumné tísni. Sotva že se udrží nad strží, střemcha svítí v roklin hloubi, jakby parodoval sníh v závějích hloh se bílým květem vroubí. Jak tvář dívky v lásky snách jemný nach, z kterého se vůně lije, jabloň plane podél cest, ba v ní jest jara celá poesie! Starý obraz můj i rým, vím to, vím, leč bych přišel po století, uzřím zase každou snět jeden květ, milence jak šťastné děti. Rovněž i dnes básník máj vyšel v háj, jak to dělal od jak živa; kde se asi skrývá teď? Odpověď tu vám z mého srdce zpívá!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

41. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  2. MELOUNY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JARNÍ MLHY. (František Kvapil)
  5. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  6. PRVNÍHO BŘEZNA. (František Kvapil)
  7. Červánky. (Alfons Breska)
  8. PRALES. (Eliška Krásnohorská)
  9. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  10. Čím šumí lesy. (Jaroslav Vrchlický)