Píseň.

Jaroslav Vrchlický

A kdybych sto let a tisíc let žil a tisíc a ještě pak víc! Co trpím, to trpěl a snil, co jsem snil, vše dal bych za tvoji líc! Tu bledou, unylou tak, až slzami zvlhne zrak, tu drahou, tu sladkou – ne, neřeknu víc! A kdybych sto let měl v mukách se chvět, a tisíc – ještě pak víc! Pro jeden tvůj úsměv, ten retů tvých květ, chci strádat let stotisíc! Zná každý svůj bol a za svým jde dál, mně drahý pro tebe věčný je žal, pro drahou tu sladkou líc – ne, neřeknu víc!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

396. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  2. XVIII. Sny, vše jen sny... Jdou dlouhé smutné týdny (Antonín Klášterský)
  3. Národní píseň. (Karel Babánek)
  4. MÁ DRAHÁ, KRÁSNÁ... (Bohdan Kaminský)
  5. V resignaci (Xaver Dvořák)
  6. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  7. TIŠE SE DÍVÁM... (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. JAK ŽITÍ. (Adolf Brabec)
  9. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! (Karel Nejč)
  10. Věčnost. (Bohdan Kaminský)