JARU.

Jaroslav Vrchlický

Jdeš jako oblaků míhavý stín, a vod se čeří již zpěněný klín. Jdeš jako oblohou volavek let, jehnědou stříbří se zahnědlá snět. Jdeš jako vzpomínka, jdeš jako sen, přes hroby, kolébky, v noc jdeš i den. Tady se zastavíš, květ hodíš tam, v ruinách výskneš si, směješ se tmám. Těší se na tebe ve skalách pták, sněženka za tebou vlhký má zrak. V rákosí šumí to, tvůj let kde tih, tak jako polibky, šepot a smích. Smím-li jen doufat, než přeletíš stráň, nebude docela prázdná tvá dlaň? Smím-li se těšit na jediný svit? Vždyť samo víš nejlíp, co je to žít!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

156. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  2. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  4. Letní noc. (Antonín Klášterský)
  5. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  6. Maia. (Beneš Grünwald)
  7. Barkarola. (Jaroslav Vrchlický)
  8. měsíční večer (Stanislav Kostka Neumann)
  9. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  10. KVĚTY V RÁKOSÍ (Jaroslav Vrchlický)