V mou jizbu vešel Duch a za mou židlí stanul,
tvar jeho splýval v tmě, však jeho dech jsem cítil,
jak horké olovo na šíji moji kanul
a jako ostrý mráz přes záda má se řítil.
Co skloněn nad práci, dnes marnou, marnou zítra,
jsem klamal sebe jen teď zvukem slov a rytmy,
on tiše za mnou stál jak zlé svědomí nitra,
jež jako černá věž se noří v letní přítmí.
A čekal poklidný... Já uzavíral sloku,
pak zavřel knihu snů a výčitek a trudů,
a neměl odvahy se obrátit a v oku
mu celý seznam číst svých zápasů a bludů.
Tu hlasem sípavým jak vichr v suchém listí
on pravil: „Dosti již těch rozmarných je hříček!“ –
A při tom byl jak sup, jenž slídí po kořisti,
a v slunce dívá se bez přivření svých víček.
„...Čas nastal účtovat. Co z radostí a bolů
ti v duši vykvetlo, co z přátelství a lásky,
hoď misky do jedné a súčtujem to spolu.
Své hoď tam úsměvy, já hodím tam tvé vrásky.
Ty vrhneš radost tam, vím, každé tvůrčí chvíle,
i rozkoš prchavou z žen krásných objímání,
já vrhnu marný vzdor, jenž drak ti sedí v týle,
a hořkost požitku a srdce krev, pot skrání.
Ty vrhneš slávu tam jak pampelišky pýří,
já hodím hlupců smích v ty nenasytné váhy,
ty orlí křídlo dáš, já přidám netopýří, –
a v posled budeš stát bez obrany a nahý...“
A já se zamlčel. Nic nemohl jsem říci,
nic na svou omluvu, nic na své vykoupení,
já viděl váhu svou tak bídně klesající,
a slyšel v duchu již trub soudu hlaholení.
Neb každá radost má, ta nejčistší, ta ryzí,
a každý úspěch můj, nechť krví znamenaný,
a každý k dobru vzlet jak vloček sněhu mizí;
já neviděl svůj květ, já viděl jen své rány.
On smál se vítězně, on šlapal mé sny krásy,
byl jako Anubis, jak Démon zlý a šakal,
škleb jeho vítězný zněl přes prostor a v časy,
neb on se smáti moh, kde já jsem hořce plakal.
Tu v boji posledním jsem dechl jedno jméno
(Bůh jistě při mně stál v té despotické chvíli!),
Tvé jméno, lásko má! – Hle, sotva vysloveno,
již váha mojich běd se zvolna dolů chýlí.
A hvězdy veliké v mou tmavou jizbu zřely,
a já se obrátil a strhal mátoh sítě,
za drahé jméno to, jež má můj život celý,
já vstal jsem vykoupen. Duch zmizel okamžitě.