ÚTĚCHA.

Jaroslav Vrchlický

Tak se mnohé rozednívá dosti pozdě v životě, pozdě láska v srdci zpívá, ta, která se nejhloub skrývá, nejvíc jásá v samotě! Bože, tento borek malý zřel jsem růsti – dnes je hvozd! Boř či buduj ideály, ať již padly, výš se vzpjaly, snil jsi o nich – měj v tom dost! Před lety stráň holá byla, za pár let zde, jaký květ! až i kopretina bílá v krvavý se jetel skryla, nad nějž smrčin kývá snět. Jdeš a šeptneš si: Jak stárnem’! Co zde po nás najde syn? V shonu všedním, v žití parném, v boji stálém a vždy marném padne v čelo, v srdce stín. Budiž! – Nemůž’ se víc státi. Tvým byl přece jitra vděk, moh’ jsi kvést a směl jsi zráti, věř, víc nelze ani dáti, to buď laur tvůj i tvůj lék!

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

170. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  2. Dnes duší mojí... (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. HRST KVĚTŮ. (Vladimír Frída)
  4. TŘI HLASY. (Antonín Klášterský)
  5. Boží muka. (Xaver Dvořák)
  6. SÁM. (J. B. Polom)
  7. GANZONA. (Karel Hugo Hilar)
  8. LETNÍ VEČER.*) (Svatopluk Čech)
  9. Píseň tuláka. (Augustin Eugen Mužík)
  10. RODNÁ HLÍNA (Jan Opolský)