II. CO VÍM.

Jaroslav Vrchlický

„Vím, že nic nevím“... Ó já jedno vím a slovo filosofa jest mi dým; já jistě vím, že jeden profil bílý se v této noční chvíli ke mně chýlí a chytá péro mé, můj stihá rým, to vím! „Vím, že nic nevím“... Venku vichřice a chlad a noc, že samy stálice se třesou, slzy, v černé noci oku; leč jedna duše, na rtech moji sloku, můj obraz před sebou, že zírá k nim, to vím! „Vím, že nic nevím“... Umru jednou tak, v nic skanu pápěr, dým a pustý vrak... dnes, zítra, jednou... pozděj neb dřív jistě, že jedna bytost se mnou v každém místě své kroky mroucí připne vždycky k mým, to vím!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

391. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XCI. Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím, (Jaroslav Vrchlický)
  2. VIDINA. (Otakar Auředníček)
  3. JSEM NEZNABOHEM! (Jaroslav Vrchlický)
  4. Mír v srdci. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Noc. (Josef Pachmayer)
  6. Duch písní. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Bílý kaktus. (Jaroslav Vrchlický)
  8. SVĚTLUŠKY POD SVOJANOVEM. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Bílý květ chrysantém. (Josef Pachmayer)
  10. Bílá oblaka. (Anna Simerská)