VODNÍ KVĚTY.

Jaroslav Vrchlický

Jsou květy zvyklé na vlhké jen stíny, na stálou svěžesť křišťálových toků; pláč slují rosí kořen kapradiny, a blatucha má slzu v zlatém oku. Niv slzami jen asfodel se živí a pomněnka i balšám s mrtvou vůní, i rákos, jenž se stále třese snivý, bez vláhy rychle svadnou na výsluní. Když utržené do kytice domů je neseš v ruce žárem dlouhých polí, jim stýská se po tmavých stínech stromů po rose věčné; je to slunce bolí. Tak ondy spěje travou nesšlapanou ve změti keřů, rákosu a sítí, kde z vousu mechu věčné slzy kanou, krok půdu stále povolovat cítí: Na srdce vzpomínal jsem, v trudů změti jež prahnou po rose jen život celý, toť vodní květy jsou, jež ze vsi děti na mezi v slunce žáru zapomněly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

258. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na hřbitově. (Alfons Breska)
  2. ZÁTOKA. (František Kvapil)
  3. PO SMRTI. (Bohdan Kaminský)
  4. LEKNÍN. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Červencová noc. (Adolf Heyduk)
  6. SMUTEK BÁSNÍKŮ (Antonín Klášterský)
  7. Podobenství. (Svatopluk Čech)
  8. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  9. VOCE SECRETA. (František Leubner)
  10. V HLUBINÁCH LESA. (Karel Skřivan)