Zda přijdeš?!

Xaver Dvořák

Mé ruce sepiaté jen k Tobě cílí jak stále napiatý luk za kořistí, Tvůj nevystihlý zjev, ach, zazáří-li mé touhy na dostřel, jež v luku svistí jak střela kalená, než místo zjistí, kde srdce tají se v bok ušlechtilý, Tvé srdce božské, po němž mře a šílí! Tak málo pouze od sebe nás dělí tu na oltáře stupních, kde se chvěji, jen clona liliová Tvojí cely, již rozvlní i vánek v tichém reji; však modlitby mé sebe bouřlivěji ať vanou, mlčíš k lásce zatvrzelý, jež u Tvých nohou pláče ve svém želi. Mé duši přej jen radost okamžení, co pohled zachytla by ve Tvém oku, co ve Tvou bílou řízu jen jak v snění tvář vtiskla by jak žena krvotoku: Tvé srdce vzývám v otevřeném boku a čekám, po cestě Svých zaslíbení zda přijdeš – po noci mé rozednění!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

192. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RECITANDO. (František Leubner)
  2. TROUVEROVA PÍSEŇ (Otokar Fischer)
  3. XI. Buření byť jen zarostl, (František Leubner)
  4. Sny. (Ervín Špindler)
  5. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  6. LXII. (František Leubner)
  7. PŘÍTELI. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! – (František Leubner)
  9. HORA ATHOS. (František Leubner)
  10. POSTLUDIUM. (František Leubner)