Zda přijdeš?!

Xaver Dvořák

Zda přijdeš?!
Mé ruce sepiaté jen k Tobě cílí,cílí jak stále napiatý luk za kořistí, Tvůj nevystihlý zjev, ach, zazáří-li mé touhy na dostřel, jež v luku svistí jak střela kalená, než místo zjistí, kde srdce tají se v bok ušlechtilý, Tvé srdce božské, po němž mře a šílí! Tak málo pouze od sebe nás dělí tu na oltáře stupních, kde se chvěji, jen clona liliová Tvojí cely, již rozvlní i vánek v tichém reji; však modlitby mé sebe bouřlivěji ať vanou, mlčíš k lásce zatvrzelý, jež u Tvých nohou pláče ve svém želi. Mé duši přej jen radost okamžení, co pohled zachytla by ve Tvém oku, co ve Tvou bílou řízu jen jak v snění tvář vtiskla by jak žena krvotoku: Tvé srdce vzývám v otevřeném boku a čekám, po cestě Svých zaslíbení zda přijdeš – po noci mé rozednění! 28