Proč?!

Xaver Dvořák

Proč?!
Má duše, proč se chvěješ úzkostí? tvé naděje ó jistě vzejdou! své modlitby jak posly k výsosti tys vyslala a čekáš – nejdou. Ten kalich hořkosti, jejž osud vtisk ti v dlaň, ó dopij do dna, bolesti chléb jez ze života misk, ať Věčna rozkoše jsi hodná. Hle, purpur tvůj je připraven, v pět božských zdrojů máčen, i hod tvůj, jak tvůj tobě líčí sen, a po němž hlad tvůj lačen,lačen. Vem liliji, jíž kvetly tvoje dny, a přepásej se zkroušeností; tuch nebeských plášť přehoď blankytný a vzdej se lásce s důvěrností. Neb brána tvá, jež z rubínu je tesána, už k tvému příchodu se chystá, má srdce tvar, je kopím rozklána a projdou – srdce pokorná a čistá. 59