Rozkoš svrchovaná

Xaver Dvořák

Rozkoš svrchovaná
To rozkoš nejsladší, jíž nerovná se, dí milenci, dvou duší splynutí, jež Vesna vynutí, když tančí po březích v své nahé kráse. Ach, rozkoš sladší je, dí jiní zase, to matky láskou k dítku vzplanutí, na něž jen v pohnutí pak život všechen toužně vzpomíná se. Nad obé větší rozkoš trávím skrytě, víc nežli milenec, než může dítě, a Boha vzpomínka ten zázrak tvoří. Toť milenec, jak žádný nezahoří, to máť, jež krev svou dá mi, mru-li hlady, a věčnost miluje mne přes vše zrady! 47