Je lehko mi...

Xaver Dvořák

Je lehko mi...
Je lehko mi, ach, s Bohem všemu říci, vše má svůj těžký stín, já hleděl v jiné slunce skvící, duch můj jím opil se jak ohněm vín. Já krásu ssál, teď hořkost na rtech cítím, to ze všeho,všeho co podává mi zem; jen jedna láska zahořela žitím a každá jiná vzdálila se v něm. Tvé jaro, země, s zelení tou svěží, ó růže léta, žár jež barví v nach, ó hrozny podzimu, jež réva věží, jde zima za vámi a hrobů pach! Vy zpěvy skřivánčí tam v slunci jase a písně slavičí, jež milujete šer, ach, nepřezníte těch, jichž ozývá se v mém nitru ohlas jiných sfer. Ó moře nekonečné, přes tvé hráze se rozlévá má slast, jíž nezměřím, vším žitím nevykoupil jsem si draze ach, blaženost tu, o níž sním. 34