U seminářské zahrady.

Jaroslav Vrchlický

Kolikrát ptačí zpěv a v listí záře mne překvapily chodce, samotáře na Petříně, kde s vrchu rozkládá se dolů seminářská zahrada. Jak často modrou vídával jsem parou za šedou, polo sesutou zdí starou, tu keřem střemchy a tam šeříku jít na procházku řadu kleriků. Šli vážně, zvolna s nachýlenou hlavou, tou svěží jarní, nezdupanou travou, jak stíny šli bez všeho hovoru ve stínu mladých bříz a javorů. Jak zakleté a ztracené juž mládí tak zadumáni šli a sotva rádi a černou stuhou do zelena trav se mísil v snivém světle jejich háv. Pod nimi v slunci Praha stověžatá. Ve každém okně plála jiskra zlatá. Jsem rozkoš, radost! zpíval pták i keř, jen miluj život a jen v lásku věř! Za nimi patře v dál jsem náhle cítil, jak podivný cit v duši mé se nítil, cit ptáka, na volné jenž haluzi zří, za mříží jak úpí soudruzi!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

39. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. JARNÍ OBRÁZEK. (Emanuel Čenkov)
  4. Hřbitov v Pise. (Antonín Klášterský)
  5. None (Antonín Sova)
  6. Jitro na Petříně. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XI. STARÉ STROMY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Na Hostýně. (František Táborský)
  9. Má zlatá krajino... (Antonín Klášterský)
  10. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou. (Jaroslav Vrchlický)