V libánkách.

Jaroslav Vrchlický

Znáš onu zem? Ach, ano tak to znělo! Kdo nezná ji? tam věčné jaro voní. My v mládí květu putujeme do ní, čí oko však ji v skutečnosti zřelo? Květ prší v cestu, kdesi ptáče pělo, sta paprsků se po obzoru honí a na tvé rámě se ta hlava kloní a paž tvá cítí sladké její tělo. Den konce nemá a je zlata plný. A přece spolu zamyšlení jdete... Toť duší vašich svatební je cesta v kraj, ona modrá květina kde kvete, myslíte na leknínem zkvetlé vlny, na divné hory, na neznámá města...

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

252. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Švekruši Lole. (Ferdinand Písecký)
  2. JARNÍ SNĚNÍ.*) (Svatopluk Čech)
  3. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  4. XXII. Nic smutnějšího není (Jaroslav Vrchlický)
  5. IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu, (Gustav Pfleger Moravský)
  6. PO SMRTI. (Bohdan Kaminský)
  7. I. Když zadumán jdu jara dobou novou, (Adolf Heyduk)
  8. Černá tůně. (Jaroslav Vrchlický)
  9. JSEM KVĚT, jenž smrti žencem bude sťat, (Adolf Racek)
  10. None (Karel Leger)