Šla malá Tilda zkvetlou zahradou(J5m)
byl srpen v květu stály všecky lípy(J5f)
a vůně táhla v horkém zlatém vzduchu(J5f)
Tak plno vše jí bylo všady vnikla(J5f)
a staré lípy byly jako živy(J5f)
neb tisíceré květů chumáče(J5m)
se proměnily v tisíceré zvonky(J5f)
jichž srdcem živým byla zlatá včela(J5f)
Tak zněly bzukotem ty živé zvonky(J5f)
na starých lipách Tilda byla bosa(J5f)
a prostovlasá patnáct jejích roků(J5f)
jí dovolilo ten sport chodit bosa(J5f)
a rozpouštět si dlouhé černé vlasy(J5f)
jak mořská tráva dlouhé tajemné(J5m)
A bosa jak běžela zahradou(J5m)
u kvetoucích těch lip se zastavila(J5f)
a chtěla kam dosáhla na špičkách(J5m)
ty vonné bledozlaté květy trhat(J5f)
a chytla snět kam mohla dosáhnout(J5m)
a rvala květ a nevšimla si včel(J5m)
až náhle jednu stihla na šíji(J5m)
pět ve vlasech v té černé mořské trávě(J5f)
zle zapletly se náhle vzrušené(J5m)
od sladkých číšek lipové té manny(J5f)
A když je chtěla vyprostit si z vlasů(J5f)
tu jiné lepší úkryt našly si(J5m)
za ňader vlnou zrádný knoflíček(J5m)
kde povolil jak natáhla se prudce(J5f)
květ chtějíc urvat Tilda ubohá(J5m)
Co nyní Odkud vyhnat včely dřív(J5m)
zda z vlasů z této spleti mořské trávy(J5f)
tak dlouhé černé a tak tajemné(J5m)
či z ňader lilijí tak ztajených(J5m)
a hlubokých a ještě tajemnějších(J5f)
A lípy voněly a zlaté včely(J5f)
jak podrážděny bzučely a Tildě(J5f)
do pláče bylo v těchto rozpacích(J5m)
Ji tenkrát viděl jsem tak z terasy(J5m)
a v mžiku tom jsem v duši přísahal(J5m)
že musí Tilda býti mojí ženou(J5f)
tak roztomilá byla v tomto boji(J5f)
včel bzučících v té vůni starých lip(J5m)
v tom zlatém rámci srpnového dne(J5m)
Ký osud stihl toto sladké dítě(J5f)
po letech nevím vdala se dost možná(J5f)
a banalně snad s žitím bojuje(J5m)
jak tenkrát s včelami však sotva sotva(J5f)
tak graciosně s takým humorem(J5m)
Do větru na břeh moře vyšel jsem(J5m)
chtěl pohřbiti jsem v sváru jeho vln(J5m)
co tísnilo mne jistě romantický(J5f)
to lék pro všední trudy života(J5m)
Byl podzimek vzduch pln byl stuchlé vůně(J5f)
sežloutlých listí divně smíšené(J5m)
se slaným dechem šedivého moře(J5f)
Vše smutek dýchalo a resignaci(J5f)
Kde před nedávnem pestré panorama(J5f)
vřel život lázeňský tam šer a klid(J5m)
Já myslil sám že v tomto nečasu(J5m)
v té stuchlé vůni sežloutlého listí(J5f)
zřít budu ve vln divé kypění(J5m)
a v nekonečný obzor mlhavý(J5m)
zkad nevlídný vlhavý podvečer(J5m)
lem každé plachty dávno zapudil(J5m)
Tu náhle na pobřeží v písku vlhkém(J5f)
za hrází kamennou ve změti trav(J5m)
a vyvržených škeblí stát jsem viděl(J5f)
jak šedý stín postavu ztepilou(J5m)
Háv tmavý těsně k tělu přiléhal(J5m)
jen lehce kreslil plné jeho tvary(J5f)
na hlavě klobouk módní jehož závoj(J5f)
jak popel šedý v dálku třepetal(J5m)
a dlouhé žluté rukavice k loktům(J5f)
a v ruce knihu měla Do větru(J5m)
do stuchlé vůně sežloutlých těch listí(J5f)
a ve slaný dech šedivého moře(J5f)
čtla polo pro sebe a na hlas přec(J5m)
Jak zaduněla vlna v břeh jak hora(J5f)
jak hýknul vítr jak by ohlasem(J5m)
mně zdálo se dost možná byl to klam(J5m)
že v sluch mi padlo slovo Nevermore(J5f)
Zda vskutku čtla tu nesmrtelnou báseň(J5f)
o štěstí ztraceném o mrtvých touhách(J5f)
o zašlých nadějích zda vítr s vlnou(J5f)
byl básníkem zde či má obraznost(J5m)
je těžko říci Já jen viděl ji(J5m)
jak štíhlá rovná velké liliji(J5m)
do bouře s nadšením čtla jak rval vítr(J5f)
jí vlasy závoj listy ve knize(J5m)
však nejvíc vlasy rusé ohnivé(J5m)
jak zápasila s ním jak chvěla se(J5m)
nad nekonečno moře skloněná(J5m)
z té básně nekonečna ona sama(J5f)
jak každá žena tajemná jak tyto(J5f)
dvě hloubky kteréž se tu potkávaly(J5f)
Já bál se vzrušiti ji couval zpět(J5m)
a v srdci klíčila mi divá touha(J5f)
tu ženu obejmout a zváti svou(J5m)
zde u moře kde vzduch pln stuchlé vůně(J5f)
sežloutlých listí divně smíšené(J5m)
se slaným dechem šedivého moře(J5f)
Tu ženu obejmout a zváti svou(J5m)
s ní čísti zde a prožít procítit(J5m)
tu báseň zoufalství a resignace(J5f)
a mrtvé touhy ztraceného štěstí(J5f)
a zašlých nadějí tu hymnu hoře(J5f)
Kdo byla nevím nezřel jsem ji více(J5f)
jak zjevila se mi tak zmizela(J5m)
však vlna moře ať juž v slunci šeptá(J5f)
ať v mlze hřmí má pro mne jeden zvuk(J5m)
Heleny pěvce děsné Nevermore(J5f)
Vy znáte je ty kůry na sloupech(J5m)
střed jejichž vyplňují varhany(J5m)
kol pulpitů pár v zadu staré kotle(J5f)
a za měchy pár starých korouhví(J5m)
Půl okna obloukem se sklání sem(J5m)
na jehož sklo ve olověném rámci(J5f)
si ob čas stará bříza zaťuká(J5m)
jež roste venku kde byl hřbitov dřív(J5m)
kde nyní kout je plný vlhké trávy(J5f)
černého bezu s lesem lobečku(J5m)
Tak melancholické jsou tyto kůry(J5f)
když dech dochází v starých varhanách(J5m)
po požehnání rudý červánek(J5m)
když hoří v oknech a když dlouhé stíny(J5f)
bizarrních světců hrubě řezaných(J5m)
se táhnou od oltáře k lavicím(J5m)
přes chudou dlažbu Na takovém kůru(J5f)
se přihodilo co chci vyprávět(J5m)
Cos chystalo se ve vsi nevím juž(J5m)
zda biskupská být měla visitace(J5f)
či prosté posvícení venkovské(J5m)
však vím že měla právě před Agnus(J5m)
se nová vložka zpívat stará skladba(J5f)
od vlašského prý neznámého mistra(J5f)
ji v archivu svém našel učitel(J5m)
a týden cvičil ji a předhrával(J5m)
Té slavnosti byl právě předvečer(J5m)
a my se sešli k zkoušce poslední(J5m)
my děti ze vsi já sám housle hrál(J5m)
a ona učitele dceruška(J5m)
ta měla velké solo v této vložce(J5f)
Dvě slova utkvěla mi v paměti(J5m)
při kterých vždy se začlo od počátku(J5f)
neb dobré dítě nestačilo hlasem(J5f)
do také výšky při Gratia plena(J5f)
vždy ať se namáhala co jen mohla(J5f)
to znělo falešně Dnes jako vždy(J5m)
Tu starý otec jinak pravý dobrák(J5f)
jej posud zřím jak v ruce housle držel(J5f)
a smyčcem dával takt juž trpělivost(J5f)
začínal ztrácet Věru desetkrát(J5m)
jsme začli onu vložku osudnou(J5m)
na setmělém tom kůru do okna(J5m)
kde stará bříza z venčí klepala(J5m)
a kterým táhla vůně zavlhlá(J5m)
starého kadidla a voskovic(J5m)
A zase při onom Gratia plena(J5f)
to selhalo u mojí sousedky(J5m)
I nezdržel se starý kantor víc(J5m)
a klepnul smyčcem ubohé to dítě(J5f)
přes kaštanové vlasů vrkoče(J5m)
jež dvojím věncem hustě objímaly(J5f)
tu malou drahou krásnou hlavičku(J5m)
A slzy bohaté jak velký hrách(J5m)
jí na tvář tryskly chvěl se zajíkal(J5m)
hlas jako pták jenž v hnízdě překvapen(J5m)
před odletem svým Ó Gratia plena(J5f)
v té chvíli byla ona modrooká(J5f)
Však starý učitel to nechápal(J5m)
já cítil to a pustil housle z ruky(J5f)
a zadíval se na tu drobnou tvář(J5m)
tak zperlenou jak bílá jahoda(J5m)
a pomyslil Ta kdyby byla mou(J5m)
tak sladce líbezná v svém tichém pláči(J5f)