Skřítek v nebezpečí.

Jaroslav Vrchlický

Vstal, protřel si oči a kolem zdivený obracel zrak. Hle, lesem a plání a polem všecko je změněno tak! Důl i vrch bílým je stolem; sníh, kam jen dosáhne zrak. I neví, zda sen to, či bdění, zda se mu zdálo to dřív, že s haluze ptačí zní pění, květ sprch’, jak vítr jí kýv’... Teď v mlžný šer, v mrákotné snění ční kostry jilmů a jiv. Své pitvorné protáhnul údy a cítil za nehty mráz. Kol poprašek sněhu zřel všudy, jím bílou má čapku i pás. Kde šalmaje zněly a dudy, jen vichrů štká příšerný hlas. Kde nyní jest koberec vřesu, jímž brusinek korál se plet? Kde divizny nad lebkou tesů se smějící zlatem svým květ? I zívnul – v tom sebou trh’ v děsu, pták černý sem podivný slet’. To příšerný host sněžných plání, oči – dvou uhlů to žár; slyš, perutí stlumené vlání, s těch padá strach, noc a zmar a skřítek darmo se brání, zří sklánět se blíž dvojí spár. A běda, juž za ním tu druhý a třetí a čtvrtý, jich roj se vyřítil v sněhové luhy jak mračno, stádo a voj a v skřeku v šik sraženi tuhý s ním začli urputný boj. Co zbylo mu? – Na útěk divý se pustil přes kámen i klest. Zřel nad sebou zobák, spár křivý, lkát slyšel pohřební zvěst. Jej sněžné pak zhltily nivy; kde v mlze sled po něm jest? – Illuse, touhy, sny mládí, zda líp se vám děje též? Pláň sněžná je život, kde řádí zlá černějších havranů spřež. Ó skřítku, v patách ti pádí... Pohádko o štěstí – běž!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

128. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  2. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  3. Píseň zasněžení. (Karel Červinka)
  4. V podzimních mlhách. (Rudolf Pokorný)
  5. I. Vzpomínky. (Vojtěch Pakosta)
  6. Zima na přívoze. (Alois Škampa)
  7. báseň bez názvu (Josef Kuchař)
  8. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh, (Jiřík Luděk Moravský)
  9. Duma o Meluzině. (Adolf Heyduk)
  10. Strnadi. (Anna Simerská)