Květ na hrobě.

Jaroslav Vrchlický

Žil tiše tak a šťastně svým snům o kráse jen a všecky jeho básně mu byly též jak sen. Jak sladký sen, jejž dítě sní matky na ňadrech; vždy v snech se přenes’ hbitě přes žití shon a spěch. A vždycky říkal sobě, když novou píseň psal, a v zpěvných rýmů zdobě jí hravé roucho tkal: „Ne, nejsi mi ten pravý, ten veliký můj zpěv, kam vdechnu žár své hlavy i srdce svého krev!“ A často mezi druhy, kdy plná vřela číš, led – spleen kdy puká tuhý a ňadra dmou se výš, tu hlásilo se cosi mu v ňadra ťukajíc, jak ptáků ve rákosí když hne se na tisíc. Však potlačil to znova: „Ne, není ještě čas, to nejsou pravá slova, ni pravý zvuk a hlas! A jindy ve přírodě, kdy ticho podvečer, strom, pažit, vlna v shodě, pln vůně lesní šer: Tu ťukalo to opět jak v okno chroustů tlum, tu velkou báseň dopět, ji vyrvat jednou snům. Však nevěřil své síle, snad klamal sebe sám: „To pravá není chvíle, ni pravý vzlet a plam!“ A jindy ruku v ruce kdy s milenkou svou dlel a rozkoší se prudce jak vichrem lístek chvěl, a cítil proudy lávy se k srdci valem hnát: „Teď, teď by čas byl pravý tu velkou báseň psát!“ Ne! Nač by sobě kazil tu rozkoš zápasem? Nač edenský zpěv zmrazil si zemským ohlasem? Stisk’ srdce v svojí hrudi, ten drahý zlíbal vlas: „Však píseň má se vzbudí, až pravý přijde čas!“ A tak mu prchlo žití a byla tu smrt hned, teď může dlouho sníti, však nebude víc pět. A snil. – Květ zatím rudý na hrobu jeho vzrost’, na krajích krvavý všudy, v kalichu perlí skvost. Vždy k němu slétla síla motýlů, ptáků, včel... Ta píseň snad to byla, jíž nikdy nezapěl!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

127. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tu malou, drobnou písničku. (Josef Václav Sládek)
  2. SMÍCH. (Antonín Klášterský)
  3. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  4. RŮŽOVÝ KEŘ (František Odvalil)
  5. PASAČKA. (Josef Václav Sládek)
  6. Na tom dost! (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. ZKOUŠKA ZE ZPĚVU. (Antonín Klášterský)
  8. Nemohu dnes psáti... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. FIALKY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. 19. Já v tvé duši dávno dozněl, (Václav Bolemír Nebeský)