VII.

Jaroslav Vrchlický

Můj bratr Ariel po louce ráno šel a jak se rosou mih’, nejeden brillant zdvih’ na šatu svého lem. – Ó, jak je krásná zem! Já z večera šel pak touž loukou; skrze mrak se míhalo hvězd pár, ó, byl to divný čár! V světluškách jsem je chyt’, v dlaň schýlen nad pažit. Já nevěděl, že on svůj lup nes’ před tvůj trón; já kořist svoji vzal, ji tobě v oběť dal; světlošek opály, brillanty zahrály. Ty obé v okrasu vtkej sobě do vlasů, to dne, to noci dar, a v obém stejný čár, v tom Ariel, v tom Puk a v obém srdce tluk!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

131. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZÁVOJ. (František Taufer)
  2. TŘEM V ČECHÁCH. (Adolf Racek)
  3. HVĚZDA. (Antonín Klášterský)
  4. PÍSEŇ ALLEGORICKÁ. (Adolf Racek)
  5. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V DOBÁCH POKUŠENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. NOCI. (Antonín Klášterský)
  8. Cestou. (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. My jsme žili. Den byl zářnou nocí, (Josef Holý)
  10. Z rána. (Jan Červenka)