Molière.

Jaroslav Vrchlický

Molière.
Theatrum mundi velké tvoje dílo, co hraje tam, to nejsou snů tvých stíny, jak jiným pěvcům duší ze hlubiny se derou, by je slunce osvítilo: To živí lidé, skutky jich a činy, krev, tuk i kost a vše, co vskutku bylo, se zhustilo, v cítící maso slilo, jen Shakespeare můž’ jít vedle – nikdo jiný. Snad právě že jste soudili svět oba z té dobou kleté Thespisovy káry, jste větší byli nežli vaše doba, že soucit, dobro, láska, hněv i zloba, klid mudrcký i fanatismu žáry jste vtělili i věčnou bolest Joba! 156